Proč proti? Protože Evropská komise chce rozdělovat peníze, které patří daňovým poplatníkům členských států. Chce je rozdělovat, aby zvýšila svoji autoritu v naději, že tyto prostředky budou naivními občany vnímány jako dar z laskavosti. Kromě toho nemám důvěru ve způsob rozdělování a rozhodování o adresátech této pomoci. Evropská komise chce posílit svůj politický vliv a omezit kompetence členských zemí a demokratická práva lidu členských zemí.
Hlasoval jsem proti třetímu návrhu „Nařízení EP a rady …za účelem poskytnutí finanční pomoci členským státům a zemím, se kterými se jedná o přistoupení k Unii, jež jsou postiženy závažným ohrožením veřejného zdraví“.
Argumenty jsou shodné jako v předchozím případě. Kromě toho se jasně ukázalo, že většina států EU se v případě pandemie COVID-19 zachovala relativně kompetentně, odhlédneme-li od skutečnosti, že nezajistila pro takový případ předem dostatečné strategické zásoby zdravotnických prostředků a kapacit a nezajistila další strategické komodity. Každá země má možnost si pomoc vyžádat a víme, že nejpostiženější zemi Evropy Itálii nepomohla neschopná Evropská unie, a jen málo její státy samostatně, ale pomohly země vystavené sankcím a ostrakizaci – Kuba, Ruská federace, Čína a kromě nich USA. (USA ovšem odvezly své zásoby roušek a dalšího materiálu ze svých vojenských základen v Itálii.) Navíc nesouhlasím s podporou Turecku, která je bohužel dosud zemí, s níž se navzdory nepřijatelným akcím této země (v současné době na řecké hranici) stále jedná o přistoupení k Evropské unii. Tuto výhradu jsem podpořil prostřednictvím pozměňovacího návrhu naší frakce Identita a demokracie.
Předseda Evropského parlamentu David Maria Sassoli a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen se dnes ve svých projevech maximálně snažili zakrýt selhání Evropské unie v této pandemii. Hovořili o tom, jak myslí na trpící a jejich blízké a chválili zdravotníky, prodavačky, popeláře… Snažili se nás dojmout, abychom jim na základě projevených emocí svěřili další díl rozhodovacích pravomocí a oslabili členské státy. Chtějí monopol na rozdělování našich peněz bez našeho vlivu.
„Mysli na chudé“, říkal mi jeden lodžský fabrikant: „To nic nestojí“ (Julian Tuwim)
Poslanci Francie, Itálie a Finska za naší frakci Identita a demokracie přítomní v Bruselu připomínali naprosté selhání Evropské unie v této pandemii a klíčovou úlohu členských států v řešení problémů. Bulharský konzervativní poslanec Dzambazki připomněl nutnost omezení nesmyslných návrhů v rámci Zeleného údělu a například obchodování s emisními povolenkami, z nichž bohatnou pouze banky. Doporučil zaměřit se na aktuální reálné problémy občanů v Evropské unii.