Časopis uvádí, že před tím, než se objevily mezikontinentální balistické rakety, byly bombardéry hlavním prostředkem pro dodání jaderných zbraní k cíli. Zároveň vynikaly extrémní výdrží. Sovětský bombardér dlouhého doletu musel mít dosah asi 5 000 mil (více než 8 000 kilometrů), aby zasáhl cíle ve Spojených státech.

Autor článku upozorňuje na skutečnost, že turbovrtulový Tu-95 se liší od většiny nejmodernějších vojenských letadel využívajících reaktivní motory. Úspěšně se však vyrovnal s novými podmínkami.

„Tu-95 je aktuální i v 21. století díky kombinaci modernizace draku, elektroniky a avioniky a co je důležitější, významnému úspěchu v oblasti vyzbrojování,“ píše americký časopis.

Autor publikace dokonce nazývá toto letadlo věčně mladým. Zejména je třeba poznamenat, že úspěchu Tu-95 pomáhá jeho flexibilita a schopnost přizpůsobit se různým misím. Zatímco původně bylo letadlo určeno ke shazování volně padajících bomb, nyní může být použito jako nosič raket, ale i pro námořní a pohraniční hlídky.

„Tu-95 mělo také velký úspěch jako experimentální platforma a nosič experimentálních zbraní nebo vybavení,“ dodává The National Interest.

Jako názorný příklad je uvedena zkouška sovětské jaderné Car-bomby shozené tímto bombardérem, a také vytvoření experimentálního letadla s jadernou elektrárnou, vyprojektovaného na základě Tu-95.

„Projekt  A. N. Tupoleva prošel zkouškou času a zdá se, že v blízké budoucnosti nebude rezignovat díky modernizaci výzbroje a úspěšné konstrukci, která je aktuální i v 21. století,“ shrnuje The National Interest.