Podle Hamplových slov jsou za současných podmínek čínská a korejská strategie zaměřeny na co nejnižší ztráty, zatímco západní státníci počítají s desetitisíci mrtvých jako legitimní cenou za získání „kolektivní imunity“.

„Někteří pokrokoví intelektuálové dokonce připomínají, že vyhubení starých lidí by bylo ekonomickým a sociálním přínosem,“ stojí v komentáři autora, který zveřejnil portál První zprávy.

Pak si Hampl klade pár otázek.

„Co se to vlastně děje? Osvojil si Západ kolektivismu a přeorientoval se Orient na hodnotu jednotlivce?“ uvedl.

Pak sám i odpovídá. Podle jeho slov sotva, poněvadž jiná fakta ukazují, že mimoevropské společnosti se od západních hodnot naopak odvracejí.

„Lepší vysvětlení ukazuje k sebevražedným tendencím západních intelektuálních, finančních a mocenských elit. A k tomu, že tyto elity jsou schopny s sebou strhnout celé národy,“ konstatuje analytik.

Dále Hampl zveřejňuje seznam zemí, který sestavil na základě jejich reakce na koronavirovou epidemii:

1.     Nejhorší reakci z celého světa projevily Německo, Švédsko, Francie, Nizozemí a Velká Británie. S prezidentkou Clintonovou by do této skupiny patřily i USA.

2.     Ostatní evropské země reagují také mizerně, ale ne tak strašně špatně.

3.     Evropské státy, které byly členy sovětského bloku, si vedou relativně dobře.

4.     A nejlépe situaci zvládají nejen Čína, Rusko a Korea, ale také třeba černé africké státy. O nich se nemluví, ale v tichosti zvládly zavést na hranicích karanténní opatření, a nákaze se vyhnuly.

Poté Hampl přichází s poznámkou, že kdyby došlo k porovnání států podle schopnosti odvrátit migrační hrozbu nebo čelit klimatickým fanatikům, vypadal by žebříček naprosto stejně.

„Pouze Irán jako speciální případ zůstává stranou,“ podotkl v této souvislosti Hampl.

Poté zdůraznil, že jak různé státy postupně dospívají k liberální demokracii, mizí jejich schopnost reagovat na hrozby a také schopnost chránit svobody a životy svých občanů.

„Okamžitě se nabízí protiargument, že se jedná o země, kde se žije lépe než kdekoliv jinde, měřeno délkou života, životní úrovní, službami poskytovanými státem, sociálním systémem, zdravotnictvím a donedávna i bezpečností.  Pokud pokládáme liberální demokracii za velmi špatný systém vládnutí, jak je možné, že jsou ty země tak pokročilé?“ pokračuje Hampl.

Na závěr sociolog poskytuje i možné vysvětlení. Podle jeho slov může za tento jev setrvačnost.

„Zmíněné státy dosud využívají zdroje vytvořené v dobách, kdy byly skutečnými demokraciemi. Kdy moc ještě nedržely současné elity sestávající z intelektuálů a byrokratů, ale větší vliv měli podnikatelé, vojáci a občas i třeba řemeslníci. Konec konců, i určité míře občanských svobod se těšíme spíše ze setrvačnosti, než že by to odpovídalo povaze současného režimu,“ uzavřel komentář analytik.