
Evropská unie, která se potýká s narůstajícím počtem nakažených novým typem koronaviru i jeho obětí, uzavírá na 30 dní své vnější hranice. Dohodl se na tom krizový videosummit sedmadvacítky. Političtí vůdci 27 zemí podpořili návrh Evropské komise, podle něhož budou moci po dobu 30 dnů cestovat cizinci přes vnější hranice EU jen v nejnutnějších případech.
Ale co je přednější, nejvyšší představitelé unijních států dostali konečně rozum a uvědomili si, že uzavírání národních hranic uvnitř EU byl rozumný postup. Kritika kvůli stažení hraničních závor, která směřovala z Bruselu i na Českou republiku, se najednou rozplynula. Unijní fanfarónství jde stranou, situace je vážná.
Je smutné, že si to v Bruselu uvědomili až teď, ale co naplat. Národní hranice nejde zrušit. Národní hranice jsou nejen symbolem státní suverenity, ale souběžně efektivní bariérou před nebezpečnými situacemi. Budeme doufat, že koronavir otevřel unijním byrokratům oči. Snad to není jen licoměrnost v nastalé situaci, ale pochopí, že i Schengen má své meze. Tou mezí je bezpečnost a nyní i zdraví občanů.
„Už v lednu byly známé údaje ohledně koronaviru z Číny i opatření, ke kterým sáhla čínská vláda, aby šíření infekce omezila a zastavila. Tato opatření byla později aplikována i v dalších zemích Dálného východu. Pravdou je, že s nastalou situací nikdo v Evropě ani u nás neměl žádné zkušenosti, naopak ,lidskoprávní organizace´ protestovaly proti uzavírání hranic (viz nedávné hloupé prohlášení předsedkyně Evropské komise von der Leyenové. Protože vláda si již dávno odvykla rozhodovat samostatně, bez souhlasu z Bruselu, usuzuji, že proto byla reakce naší vlády z počátku tak váhavá a podle mého názoru opožděná. Nicméně tato současná ochranná opatření jsou správná, není jiné cesty, jak zabránit šíření nákazy než omezením pohybu lidí, včetně přeshraničního,“ říká známý politik.
Neukazuje se právě na příkladu koronaviru, že hranice národních států jsou potřebná věc a zastánci maximálního Schengenu neměli pravdu?
A malý výhled do budoucnosti. Až odezní koronavir, změní se přístup EU a jednotlivých zemí k hranicím národních států? Skončí tlak na jejich demontáž?
„Až skončí pandemie, vynoří se spousta (nyní zbaběle zalezlých) europapalášů, kteří se budou stavět do pozic zachránců Evropy a budou, za podpory masmédií (u nás hlavně ČT) tlačit propagandu o tom, jak EU zachránila Evropu. Jistě se budou snažit do krásných řečí zabalit svoji snahu o ,prohloubení integrace´ národních států a tendence připravit je o ty zbytečky jejich samostatnosti, které ještě mají. Pevně věřím, že občané si zachovají tolik zdravého rozumu, aby jim nedali ani hlas, a naopak vzroste tlak na rozpad EU,“ říká pan poslanec.
A teď otázka, kterou si při pohledu na neschopnost Bruselu pokládají mnozí z nás. Existuje ta vyzdvihovaná evropská solidarita na pozadí koronaviru? Nehrají národní státy vážnější roli?
„Pandemie koronaviru ukázala v celé hrůznosti, jak EU zachází s menšími státy, jak je její vedení neschopné, jak jednotliví komisaři jsou nekompetentní, a především utržení od reality života v jednotlivých státech Evropy. Už jsem mnohokrát napsal, a stojím za tím, že EU, tak jaká je po Maastrichtu, Lisabonu, Schengenu a Dublinu, po všech migračních a uprchlických procesech a paktech, EU stojící na podpoře samozvaných aktivistů a neziskovek, EU Kalergiho plánu, není cestou rozvoje a přežití evropských národů. EU nadnárodních korporací, vysávajících malé státy a EU bank, které je zadlužují, není moje představa o budoucnosti mých dětí. Další členství ČR v EU je jen černý tunel, který se stále zužuje bez světla na konci. Nebojím se budoucnosti ČR bez EU, vím, že to bude náročné, ale je to cesta, která nás povede dál. Cesta EU nevede nikam, kde bych viděl něco pozitivního," říká Jiří Kobza, poslanec za SPD.
Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.