
„Nacházíme se ve výjimečné situaci. Člověk v tísni se pomocí lidem v krizích, válkách a složitých situacích zabývá, podstata epidemie je však jiná,“ uvádí se.
Organizace ve svém stanovisku píše, že řeší možnosti, jak zasáhnout v boji s novým koronavirem a promýšlí způsob, jak to udělat smysluplně. Podotýká, že klečovým je zpomalit šíření viru, „aby nedošlo k raketovému nárůstu nakažených a aby byla zajištěna dobrá zdravotní péče těm, u nichž nemoc propukla a má vážný průběh“. Sama organizace tak omezila provoz na své centrále v Praze a pobočkách v Česku a zahraničních misích.
Uvádí se však, že prioritou činnosti Člověka v tísni je pokračovat ve svých programech za hranicemi, a to například v Sýrii. „Situace je výjimečná a žádné řešení není ideální, všichni se s tímto vývojem setkáváme poprvé,“ uvedli v organizaci.
Na svém oficiálním webu Člověk v tísni píše o sobě jako nevládní a neziskové organizaci, která prosazuje ideály otevřené, informované, angažované a zodpovědné společnost, a která „není lhostejná k problémům doma ani za hranicemi naší země“.
Dodává se, že ve své činnost organizace vychází z osobní iniciativy a nemá konkrétní oblasti či priority: „Oblasti a priority činnosti si určujeme sami, podle naléhavosti situace a podle našich reálných možností něco změnit. Nemůžeme pracovat všude, za podstatný považujeme skutečný dopad.“
Později předseda komise Dumy pro vyšetřování zasahování do záležitostí Ruské federace Vasilij Piskarjov uvedl, že aktivity Člověka v tísni jsou nepřijatelné, a to také ve věci legalizace drog: provádění „distribučních akcí na rozdávání semen“, uveřejňování materiálů o způsobech, jak se vyhnout odpovědnosti za legalizaci drog, a také propagace léčby drogové závislosti metadonem.