Je dobře známo, že ekosystémy se mohou rychle transformovat, když jsou vystaveny stresu. Čistá jezera se mohou změnit na zelenou vodu, korálové útesy mohou být vybledlé a řídce osídlené, protože řasy zmizí, a deštné pralesy se mohou změnit v savany, protože odlesňování způsobuje změnu vlhkosti.

Vědci ze Southamptonské univerzity, Bangorské univerzity a Školy orientálních a afrických studií ve Velké Británii studovali údaje o změnách 40 přírodních prostředí na zemi a ve vodách. Ty se lišily velikostí od malých rybníků až po vodní ekosystém Černého moře. Tyto údaje byly shromážděny z vědeckých publikací, institucionálních zpráv a on-line databází o změnách režimu a prahových hodnotách.

Ukázalo se, že ačkoli katastrofický kolaps velkých ekosystémů trval déle, míra likvidace byla mnohem vyšší než u malých ekosystémů. Tyto výsledky jsou vysvětleny skutečností, že velká prostředí se skládají z velkého počtu subsystémů tvořených druhy a jejich stanovišti. Tato modularita zpočátku poskytuje odolnost proti stresu, ale po absolvování kritického prahu také způsobuje zrychlený kolaps.

Ekosystémy, které existují po tisíce let, se tak mohou za méně než 50 let zhroutit. Zničující účinek měnících se podmínek prostředí je vyjádřen například při lesních požárech, které se budou vyskytovat častěji na pozadí globální změny klimatu.

John Dearing, profesor fyzikální geografie na univerzitě v Southamptonu, který vedl výzkum, řekl: „Zprávy jsou tady ostré. Musíme se připravit na změny v ekosystémech naší planety, které jsou rychlejší, než jsme dříve předpokládali.“

Ničivé účinky, které profesor Dearing a jeho tým zdůraznili, jsou pravděpodobně ilustrovány rychlým šířením požárů, které jsme nedávno viděli v Austrálii a které zvětšily obavy, jako nedávné požáry v amazonském deštném pralese ovlivňují jeho schopnost odolávat změně klimatu.

„Tato zjištění jsou další výzvou k zastavení současných škod, které jsou páchány na našem přírodním prostředí, které tlačí ekosystémy na jejich hranice," uvedl profesor Dearing