Až po vybití odpůrců Pro jistotu zkontrolujme platnost premis. O tom, že jsou muslimové invazivní, se lze přesvědčit pohledem do školního atlasu při elementární znalosti rozšíření světových náboženství. Žák šesté třídy by zvládl nalezení Mekky na mapě Arabského poloostrova. Stačí pak porovnat toto město v jeho středověkých rozměrech s dnešním rozšířením islámu. Od severní poloviny Afriky přes Blízký východ, Střední Asii, Pákistán, Indonésii, Filipíny až do jihovýchodní Asie. Na některých místech ještě si jistým úspěchem původní náboženství soupeří s islámem. Většina vrahů v nábožensky motivovaném násilí jsou muslimové, většina obětí nábožensky motivovaného násilí jsou také muslimové, totiž ti, kteří nevěří dost fanaticky. Islám tedy není náboženstvím míru, je velmi invazivní a agresivní. Mír ovšem nastává po vybití odpůrců. Propagátoři „kulturní rozmanitosti“ nechť se na ni jsou podívat do Saúdské Arábie.Umírnění se budou bát k fanatikům nepřipojit
Zbývá jen argumentace, že člověk-muslim není živočich jako jiní lidé, ale nadpozemská bytost, která si zaslouží zvláštní zacházení. Jsou-li tedy správně premisy, je pravdivý i výrok poslankyně Karly Maříkové. Nejde o podněcování k nenávisti, ale o logicky správnou úvahu. Logika je neúprosná a nezná emoce, tedy ani nenávist. Necítím k těmto iniciativním policistům nenávist, ani k evropským politikům prosazujícím podporu imigrace. Za to mi nestojí. Cítím k nim opovržení. A vidím v nich překážku přijatelné budoucnosti Evropy. V případě vniknutí nositelů invazivní ideologie nebude zde původnímu obyvatelstvu dopřán ani život v rezervacích jako severoamerickým Indiánům. Stačí se podívat na země, které již ovládl islám. Takových politiků je bohužel, a nejen v Evropském parlamentu, většina. Buď s tím dokážeme něco udělat, nebo bude konec. S uplatněním jejich pravidel nic udělat nelze.Zasloužit si třicet stříbrných
Ústava ČR
Článek 1
(1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
Listina základních práv a svobodČlánek 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.