Vraťme se ke schůzce OPEC+ minulý pátek a zrekonstruujme pozice smluvních stran nikoli podle prohlášení samotných účastníků schůzky, které bychom mohli podezírat ze snahy svalit všechny problémy na druhou stranu, nýbrž podle informací západních médií, která nemají OPEC+ moc ráda, a vůbec nemají ráda Rusko. Takto popisuje průběh událostí britská agentura Reuters:

„Ministři OPEC ve čtvrtek prohlásili, že podporovali (dodatečné snížení objemu) 1,5 milionu barelů ropy denně do konce roku 2020 jako doplnění prolongace nynějšího snížení v objemu 2,1 milionu barelů denně. To by znamenalo stažení z trhu celkem 3,6 milionu barelů denně, čili 3,6 procenta světových dodávek. Moskva tento návrh v pátek zamítla a prohlásila, že je ochotna jen prodloužit nyní platná omezení OPEC+ na 2,1 milionu barelů denně, jejichž platnost má vypršet koncem března. Odvetou OPEC odmítla dokonce prodloužit nyní platná omezení.“

Tedy Rusko nic nezničilo a nic nepodkopalo. Vznikla situace, kdy se partneři v OPEC rozhodli dělat všechno naschvál Rusku. Je těžké říci, jestli si nevypůjčili tuto strategii od svých ukrajinských kolegů, kteří se ji už šest let snaží neúspěšně uplatnit proti RF, nebylo by ale správné jim zabránit v tom, aby získali tak potřebné životní zkušenosti.

Na základě informací Reuters je třeba popsat tuto situaci ještě jednou zcela srozumitelnými slovy: Rusko navrhovalo nechat všechno, jak je a nepodléhat panice. Místo aby hledali kompromis, zástupci zemí OPEC (hlavní roli v tom hrála pravděpodobně Saúdská Arábie) se rozhodli ze zásady zničit dokonce i to, co Rusko navrhovalo nechat na místě, a udělat všechno ještě horší, a to tak, aby hůř bylo všem. Když volili mezi variantou „pokračovat ve snížené těžbě na dosavadní úrovni, na níž už bylo všechno zakotveno (i když ne ideálně, z hlediska Rijádu), a variantou „zrušit všechno, rozvrátit trh, způsobit bolest všem a uškodit především sobě samým (ale „navzdory Kremlu“), partneři v OPEC si bez váhání zvolili tu druhou variantu („navzdory Kremlu“). Prudký pokles cen ropy je spojen nejspíše s tím, že nikdo na trhu neočekával podobný vývoj událostí, a tím nejhorším scénářem, s nímž se do pátečních jednání počítalo, bylo zachování platných omezení.

Západní partneři nemají mimochodem vůbec žádné pochyby o tom, čí vinou došlo k tak prudkému poklesu cen ropy. Například americká televizní stanice CNN píše v titulku toto: „Ceny ropy klesají maximálně od roku 1991: Saúdská Arábie zahajuje cenovou válku“, a přední evropský finanční list The Financial Times napsal: „Ropný krach: proč Saúdská Arábie zahájila globální válku cen ropy?“.

Saúdská Arábie se zcela vážně snaží nejen způsobit kolaps trhu, ale také to udělat co nejbolestivěji pro celý svět (nejen pro producentské země) – nejenže oznámila, že v dubnu bude její ropa prodávána všem zájemcům se slevou 10 dolarů za barel ve srovnání s burzovními kotacemi, tak ještě byly do informačního pole vhozeny zprávy o tom, že je připravena zvýšit produkci až o tři miliony barelů denně. Pokles cen ropy se proto skládá ze tří složek.

Za prvé: účinek koronaviru na světové ekonomiky (trhy na celé planetě, včetně USA a Evropské unie, klesají a jsou očividně v panice), což snižuje poptávku po ropě. Za druhé: ukončení „dohody OPEC“. Za třetí: skutečnost, že Saúdská Arábie je připravena prodávat ropu se slevou 10 dolarů, což je (v době psaní článku) asi 20 $ za barel, zatímco ostatní výrobci prodávají přibližně za 30 $, ale žádné zvýšení objemu prodeje tato sleva nekompenzuje.

Možná v Rijádu existuje iluze, že se ruská ekonomika zhroutí následkem snížení cen ropy a to donutí Rusko radikálně přehodnotit svou pozici, ale to je pouhá iluze. Rusko se cílevědomě a po mnoho let připravovalo právě na to, že v určitém okamžiku by geopolitické, diplomatické nebo ekonomické důvody (nebo kombinace všech těchto důvodů) mohly vést k prudkému poklesu cen ropy. Jak zdůrazňuje Ministerstvo financí RF, „v případě udržení stabilních nízkých cen je zárukou splnění všech závazků státu a udržení makroekonomické a finanční stability dostupnost dostatečného množství likvidních aktiv v Národním fondu bohatství (NWF). Podle stavu 1. března 2020 objemu likvidních aktiv NWF a prostředků na účtu dosáhly další příjmy z ropy a plynu více než 10,1 bilionu rublů (150,1 miliard amerických dolarů), tj. 9,2 procenta HDP. Tyto prostředky jsou dostatečné k pokrytí výpadku příjmů z klesajících cen ropy na 25–30 USD za barel po dobu (ceny z roku 2017) šesti až deseti let (s ohledem na příjmy v rámci mechanismu tlumiče)“.

Mimochodem, podléhat nátlaku partnerů v OPEC (dokonce i pod hrozbou úplného zrušení transakce) nebyl zrovna dobrý nápad, minimálně proto, že na trzích je panika kvůli koronaviru a trhy se v takovém stavu chovají iracionálně. Pokles cen bylo možné časově roztáhnout, i když je třeba uznat, že saúdskoarabské snahy typu „omrznutí uší“ způsobily propad ještě hlubší, než by byl ve všech ostatních případech, ale opět jsou hlavními oběťmi naši partneři OPEC.

V této souvislosti je třeba připomenout, že Saúdská Arábie má fixní směnný kurz riálu vůči dolaru (a tento kurz bude muset být aktivně chráněn spálením devizových rezerv), rozpočtový schodek ve výši 50 miliard USD ročně je 6,5 procenta HDP, a to bylo při ceně ropy Brent 60 USD za barel a rozpočtové vyrovnávací ceně (odhad Al Rajhi Capital ze října 2019) 71 USD za barel. Za těchto podmínek budou saúdské devizové rezervy (přibližně 501 miliard USD - údaje za leden 2020) stačit na velmi krátkou dobu, zejména proto, že v saúdských podmínkách (odhad Forbes v roce 2018) je saúdský rozpočet z 87 % tvořen příjmy z ropy. Na tomto pozadí vypadá Rusko jako etalon finanční stability: rozpočet bez deficitu (je jasné, že při prudkém poklesu cen bude určitý schodek, ale výchozí bod je mnohem lepší), pohyblivá sazba, procento příjmů z ropy a zemního plynu v rozpočtových příjmech (údaje Ministerstva financí RF za rok 2019) tvoří 40,8 procenta.

Rusko má šanci přečkat toto období turbulencí, které zasáhne především ekonomiky členských zemí OPEC a americké břidlicové společnosti. A takzvaný deflační šok zasáhne ještě více vyspělé ekonomiky, včetně Spojených států a Evropské unie. Může se to zdát paradoxní, ale příliš nízké ceny ropy způsobují vážnou bolest i „kolektivnímu Západu“, což lze snadno potvrdit historickými precedenty i nejnovějšími zprávami. Například americká televizní stanice CNBC cituje francouzského ministra hospodářství a financí Bruna Le Maira, který během živého vysílání francouzského rádia France Inter prohlásil: „Chci, aby Saúdská Arábie jako prezident (skupiny – pozn. red.) nejbohatších zemí G20 koordinovala otázku cen ropy tak, aby ta neotřásla trhy “. „Z dlouhodobého hlediska, pokud budou ceny ropy příliš silně klesat, bude to znepokojovat trhy a bude to mít dopad na financování našich společností a ekonomik," dodal.

A Javier Blas, odborník na energetiku z agentury Bloomberg, připomíná historický precedens, kdy budoucí prezident Bush starší letěl v roce 1986 do Saúdské Arábie a požadoval ukončení umělecké lidové tvořivosti na trhu s ropou, a zdůrazňuje, že „Spojené státy jsou pro levnou ropu, pokud není tak levná, aby to ohrozilo Texas“. Současná situace je přímou hrozbou pro celý americký ropný a plynárenský sektor, který je zodpovědný za přibližně sedm procent amerického HDP a významnou část pracovního trhu.

Existuje důvod se domnívat, že všechny zúčastněné strany budou hledat více či méně přijatelné východisko ze situace a možná bude toto řešení dříve nebo později nalezeno a bude předpokládat určitý kompromis. Možná příští schůzka technického výboru OPEC+ (v západních médiích se objevuje předpokládané datum schůzky 18. března) bude dobrou příležitostí k hledání a volbě možností, jak zlepšit situaci. Rusko je však zcela schopné přežít období turbulencí na finančních trzích i v tom případě, pokud bude toto období delší.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.