„Na Špicberkách se nahromadily problémy. Kvůli faktickému ignorování našich obav (hlavy MZV našich zemí je projednali v říjnu 2019 v Kirkenesu) měl Sergej Lavrov zaslat příslušné poselství Ině Eriksen Søreide (pozn. norská ministryně zahraničí),“ praví se v prohlášení.

Na velvyslanectví zdůraznili, že ruská strana nezpochybňuje norskou suverenitu nad souostrovím.

Zdůraznili ale, že Špicberky „nejsou původním norským územím“, poněvadž Oslo je dostalo za podmínek uvedených ve Špicberském traktátu z roku 1920. Ten je přitom platný pro kontinentální šelf souostroví.

V diplomatické misi upřesnili, že obviňují Norsko ze zařazení částí území v hranicích platnosti smlouvy do seznamu licencí na těžbu ropy a plynu na kontinentálním šelfu.

Následkem toho byly „ruské společnosti fakticky připraveny o možnost zúčastnit se podání přihlášek na některé perspektivní pozemky“.

Velvyslanectví dodalo, že podobná situace vzniká také s minerálními zdroji.

Ruští diplomaté vyzvali norskou stranu k jednáním a konsultacím za účelem překonání těchto problémů.

Špicberky

Souostroví Špicberky leží v Severním Ledovém oceánu mezi 76. a 80. rovnoběžkou. Má zvláštní mezinárodní právní status.

Traktát z roku 1920 stanoví suverenitu Norska nad tímto územím. Přitom ale mají členské státy smlouvy nárok na těžbu přírodních zdrojů ve výsostných vodách.

Rusko je dnes jediná země kromě Norska na tomto souostroví.