V nejbližší budoucnosti však tato metoda nejen nepřinese Spojeným státům očekávané výhody, ale otočí mnoho potenciálních partnerů směrem k jiným dodavatelům - včetně Moskvy.

Rozšíření dodávek zbraní do zahraničí je od chvíle, kdy se v roce 2017 dostal k moci Donald Trump, jednou z jeho hlavních priorit. Několik měsíců po inauguraci prezidenta schválil Bílý dům prodej stíhaček F-16 do Bahrajnu a zavřel oči před tamním porušováním lidských práv, které neumožňovalo uzavření dohody během Obamovy vlády. Aby mohl Trump uzavřít vojenskou smlouvu se Saúdskou Arábií, musel vyhlásit v zemi mimořádný stav - tak se mu podařilo prosadit dohodu mimo Kongres, který ji zablokoval kvůli zavraždění Džamála Chášukdžího.

Strategie „Kupuj americké“ přinesla ovoce: vývoz zbraní ze Spojených států stoupl ve srovnání s rokem 2017 jedenapůlkrát. Amerika však není jedinou zemí usilující o rozšíření své pozice na mezinárodním trhu. Válka v Sýrii umožnila Rusku ukázat schopnosti své techniky a prodej zbraní je spojen s vytvářením vztahů. Moskva navíc ukazuje svou ochotu prodat nejnovější produkci. K vyloučení konkurenta používají USA aktivně CAATSA. Bílý dům tedy slíbil problémy všem státům, které nesníží nákupy ruských zbraní. Otázku sankcí vznesl Washington v přímých jednáních s klíčovými partnery Moskvy: Indií a Indonésií v Asii, Egyptem a Tureckem na Blízkém východě, Srbskem v Evropě. S ohledem na ekonomickou váhu Spojených států se nejedná o plané hrozby a ruské ministerstvo zahraničí opakovaně nazývalo CAATSA zbraní nekalé soutěže. Sankce jsou však holí o dvou koncích, a proto Pentagon a ministerstvo zahraničí doporučuje používat je s opatrností.

Za prvé, suverénní státy vždy bolestivě reagují, pokud jim někdo káže, koho si mají vybírat pro vojenské dodávky. Takové zasahování ničí důvěru mezi Washingtonem a jeho potenciálními partnery. Za druhé, mnoho zemí používá sovětskou a ruskou techniku po celá desetiletí, jejich armáda byla vycvičena k práci s ní, což značně komplikuje zastavení nákupů. Navíc v mnoha ohledech neexistuje žádná alternativa k vojenským produktům Ruské federace ani v USA - jiní dodavatelé nemohou nabídnout přijatelné analogie za stejnou cenu nebo se stejnou úrovní předávání technologií.

A nakonec, tlak na partnery, z nichž mnozí již kupují zbraně ze Spojených států, je může odradit a obrátit je k jiným výrobcům, zejména k Číně a Rusku. Názorným příkladem je Turecko. Rusko přilákalo klíčového partnera Spojených států tím, že mu nabídlo výhodnou cenu protiletadlových systémů S-400, předání technologií a atraktivní vyhlídky. Washington reagoval neohrabaně: vyloučil Ankaru z programu F-35 a podle očekávání pohrozil sankcemi.