Paroubek na portálu poukazuje na to, že když před devíti lety začalo tzv. arabské jaro, tak se zejména Francie a Velká Británie, s tichou podporou Spojených států, vrhly na libyjského vůdce Muammara Kaddáfího a jeho režim. Přiznává sice, že Kaddáfí nebyl žádný svatoušek a že jeho režim byl diktaturou, ale i přesto jeho vláda měla jisté výhody.

„V Libyi v té době existoval systém bezplatné lékařské péče pro všechny, bezplatné školství pro všechny a ten kdo chtěl studovat školy v zahraničí, tomu je diktátor zaplatil,“ podotýká.

Expremiér také uvádí, že se Kaddáfí spolu se svou rodinou „nestoudně obohacovali zejména na ropném bohatství své země“, ale snažili se přitom alespoň část ropného bohatství zpeněžit tak, aby z toho něco měli i běžní Libyjci.

„Západ, tedy Francie a Velká Británie zejména, učinil, i s využitím islamistických ozbrojenců, bojujících proti Kaddáfího armádě, vše pro to, aby Kaddáfího režim zmizel z povrchu země. A k tomu patřilo také téměř rituálně pojaté zavraždění Kaddáfího. Libye byla destabilizována, její ropné bohatství je vykrádáno podivnými klany ozbrojenců a v zemi se otevřely brány pro utečence z Afriky, mířící do Evropy. Pokud by Kaddáfího režim existoval nadále, nemohlo by se to stát,“ jmenuje, co smrt Kaddáfího způsobila.

Oblast Sahelu a Češi

V této souvislosti rovněž podotýká, že část islamistických ozbrojenců byla po likvidaci Kaddáfího vytlačena z Libye do oblasti Sahelu, což je subsaharská oblast Afriky. Podle jeho slov dnes ale islamisté bojují nejen v Mali, ale také v Nigeru a v Burkina Faso proti legálním tamním vládám a slaví, alespoň soudě podle zpráv světových agentur, jisté úspěchy.

„Nedávno jsem v televizi viděl jednoho poněkud umanutého poslance za ODS, který blábolil o tom, že v Mali prý se bojuje za Prahu. To je blábol a ukrutné klišé. Kdyby vládcové Francie a Británie Sarcozy a Cameron viděli alespoň trochu za roh, pochopili by, že je lepší Kaddáfího režim zachovat, nežli jej zbourat,“ míní.

Paroubek pak připomíná neschopnost Britů a Francouzů, a sice „deset let chaosu v předpolí Evropy, devatenáct tisíc utopených běženců ve Středozemním moři, statisíce Afričanů na území Libye čekajících na šanci k přepravě do Evropy“. Za další smutný vedlejší produkt chybné politiky Francouzů a Britů a jejich neschopnosti přistupovat k problémům Afriky racionálně pak považuje následný rozvrat tak chudých států, jako je Mali, Niger a Burkina Faso.

„A pak mě samozřejmě zcela oprávněně napadne, proč vlastně se v této oblasti mají vyskytovat čeští vojáci a čemu a komu vlastně slouží jejich mise na území Sahelu. Těch půl miliardy korun, které tato armádní mise bude stát, vidím jako zcela vyhozené peníze. A ještě horší bych viděl, pokud by se počty vojáků z těch vládou schválených šedesáti, měly v budoucnu navyšovat,“ myslí si.

Reakce pod článkem

Na Paroubkova slova záhy zareagoval český právník a politik Jiří Vyvadil. Ten v komentářích pod článkem také vyjádřil svůj názor na věc.

„Jak dlouho se budeme domnívat, že bez ohledu na mezinárodní právo, se můžeme chovat v Africe jako okupanti?“ ptá se dodává: „Máme pozvání tamějších vlád? Možná Francie, ale my ne.“

Podle Vyvadila navíc vše nasvědčuje tomu, že „sahelské operace“ dopadnou pro okupanty zle. „Francie už je nervózní a naléhavě žádá USA, ať jí pomohou. Ostatní státy váhají, Německo odmítlo se podílet... Není nám pomoci...“ myslí si.