Emil Kulfánek: To není jen spor mezi Kateřinou Konečnou a Ivanem Davidem. Spor se tu táhne posledních 30 let naší české historie. Hovoříme-li v českém prostoru o totalitách, pak je přeci velký rozdíl mezi totalitou cizí (zahraniční) tzn. německou nacistickou okupací a mezi totalitou domácího komunismu, který tady 40 let vládl v Československu. Komunismu u nás – to jsou domácí problémy, kdežto německá okupace přišla z vnějšku. Vzpomeneme-li invazi pěti armád Varšavského paktu do Československa v roce 1968, tak ani v tomto případě nelze hovořit o tom, že cílem bylo vyhlazení Čechů, Slováků a dalších národností tehdejšího Československa, jako v případě německé nacistické okupace, kdy podle „Generalplan OST“ (Generálního plánu Východ) měla po holokaustu Židů následovat genocida Slovanů, jejímž cílem byla masivní likvidace slovanských národů (Poláků, Čechů a Rusů), pokud by se nehodili pro germanizaci. Jasně to definoval zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich ve své řeči na Pražském hradě, když formuloval německý nacistický postoj ke „Konečnému řešení české otázky“. V tomto srovnání německé nacistické totality a komunistické totality rozhodně není možné říct, že by naše domácí spory směřovaly k vyhlazení českého národa.

Usnesení Evropského parlamentu ze září loňského roku (19. 9. 2019) počítá společnou evropskou historii až od 23. srpna 1939, kdy došlo k podepsání paktu Ribbentrop-Molotov, což byla smlouva mezi SSSR a nacistickým Německem. Tuto smlouvu stvrdili ministři zahraničních věcí nacistického Německa i tehdejšího Sovětského svazu. Takováto interpretace de facto vymazává či zamlčuje celé období panující do tohoto data. Možná to nikdo ještě nevnímá, já osobně to takto vnímám. Tento přístup v podstatě legalizuje anšlus (Anschluss) Rakouska, které si zabral Adolf Hitler 12. března 1938, legalizuje se územní stav v Evropě po Mnichovské dohodě z 29. září 1938 , ale také okupace zbytku Čech a Moravy dnem 15. března 1939, včetně Protektoratu Böhmen und Mähren vyhlášeného Adolfem Hitlerem na Pražském hradě dne 16. března 1939 jako součásti německé nacistické třetí říše... Tyto události se v usnesení Evropského parlamentu vůbec nevzpomínají. Umím si docela představit, že tu dříve nebo později začnou právní spory a soudy na to konto, že by se měly vracet majetky, protože to byly vlastně „legální akty“. To znamená, že pro některé „právníky“ to může znamenat důvod pro zrušení prezidentských dekretů Dr. Edvarda Beneše a dokonce to může vést i k zániku evropského uspořádání daného Postupimskou dohodou. Nenastane to hned, bude to nějakou chvilku trvat. Pokud se toto bude nadále prosazovat, dříve nebo později se začteme do úplně jiné historie.

Proč se domníváte, že to Evropská unie dělá?

Proč? Moje domněnky mohou být zavádějící. Možná slyším trávu růst. Kdo by ale před 10 lety řekl, že v září 2019 Evropský parlament přijme takové usnesení, o němž se tady bavíme? Kdo to ví, co Evropská unie, Evropský parlament ještě udělá? Kdo to ví? Vědí to představitelé EU. Pravděpodobně se snaží vytvořit jednotný evropský stát. Snaží se vygumovat národní historii jednotlivých států. Současné státy, jako je ČR, ale vlastně i Polsko, byly nejvíce postiženy německou nacistickou okupací 1938-1945; zahrnul bych do toho i období po mnichovské dohodě. I když počet obětí Polska a Československa ve 2. sv. válce je nesrovnatelný, byla to Československá republika, která byla první obětí německé nacistické rozpínavosti. A nyní je zde (evropská) tendence k tomu, aby se historie takto postižených států vymazala.

Nezdá se, že by kromě Kateřiny Konečné někdo protestoval, resp. z těch našich europoslanců. Dokonce se ani neozývají žádné hlasy od profesionálních českých historiků. Ti by přece mohli vnést trochu více světla do tohoto výkladu dějin. Proč tedy takové ticho v éteru?

Máte naprostou pravdu, mě samotného to děsí. Nemyslím si však, že se nikdo neozývá. Samozřejmě jsem slyšel protestující hlasy. Každý to však říká potichu, aby to nebylo slyšet. Za to tedy Kateřině Konečné patří díky a můj obdiv, že své námitky zřetelně a nahlas formulovala.

Pokud se snižuje role SSSR, vlastně se tím „zmírňuje“ role Německa. Mohlo by to znamenat, že se naše republika fašizuje?

Neřekl bych přímo, že se fašizuje. Po pravdě řečeno mě to připadá, že tak, jak se říkalo – „mrtvý Němec, dobrý Němec!“ tak se dnes bude brzy tvrdit – „mrtvý Rus, dobrý Rus!“. To, co se děje v oblasti adorace vlasovců a adorace Němců v Jizerských horách (německých nacistů), je alarmující. V Jizerkách byly obnoveny pomníky nacistům, které byly po 2. světové válce svrženy dolů. I to mě děsí. Vojákům SS se staví pomníky. To je špatně. Vlasovci nebyli nic jiného než vojáci SS.

Není to krok k tomu, že se začne zpochybňovat holokaust?

I to je docela možné. Vždy ke zlu vede krásná růžová cesta… Nedávno jsem zhlédl film o příchodu Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu. Jak je možné, že tam měl takovou obrovskou podporu. Bylo to tam hezky znázorněno. Herci odvedli úžasnou práci. Zajímavé bylo, jak ho nejprve řada lidí odsuzovala. Řada lidí s ním nesouhlasila. Postupně se k němu přidávala. Namaloval jim totiž zlatou, růžovou cestu. Tak jako někteří současní politici malují tu cestu dnes nám.

Pár stručných otázek. Začala 2. světová válka paktem Joachima Ribbentropa a Vjačeslava Molotova?

Pakt Ribbentrop-Molotov samozřejmě válku neodstartoval. Tady jsem vám, pane redaktore, ukázal souhrn smluv, které nacistické Německo uzavřelo s jinými státy: „1934 – Smlouva mezi Německem a Polskem; 1938 – Německo, Anglie, Francie, Itálie (Mnichov); 1938 – Německo a Velká Británie; 1938 – Německo a Francie; 1939 – Německo a Estonsko; 1939 – Německo a Lotyšsko; 1939 (srpen, jako poslední před válkou) – Německo a SSSR.“ Viz listy Národní Osvobození, 1-2/2020, str. 3. s jinými státy, a to od roku 1934 do roku 1938.

<…>

Když vypukla 2. světová válka, proč došlo na tzv. „sedavou válku“, všichni jen seděli, koukali a proti Hitlerovi nikdo nezakročil…

Nemohu odpovídat za dobové politiky, kteří se tak zachovali. Vše je nasnadě. Většina tehdejších západních politiků se domnívala, že Adolf Hitler se rovnou obrátí na východ, a proto Polsko obětovali, stejně tak jako rok před tím Československo. Útok proti Polsku je docela přesvědčil. Následný útok proti západním státům je zase překvapil a zaskočil. To jsou věci, které oni nepředvídali. Domnívali se, že to bude jinak. Teprve když došlo k vítězstvím německých nacistických generálů na Západě, teprve tehdy prozřeli a začali jednat i s tehdejším SSSR, s nímž uzavřeli dohody o boji proti německému nacismu.

Osvobodil nás SSSR, zde na území nynější ČR?

Samozřejmě, že nás osvobodil. Počet zabitých a padlých v bojích za osvobození ČSR byl ohromný (144 000 vojáků). Sovětskému svazu pomáhali ovšem i vojáci jiných armád. Na osvobozování Československa se podílely i bulharské jednotky, rumunské jednotky a polské jednotky. Dost často se na to zapomíná. Uvádí se tu jen Spojené státy americké, které se také podílely na osvobození části československého území. Ze všech států, které jsem tu jmenoval, měly nejméně padlých.

Řekl jste zajímavou myšlenku, že každý stát má právo vidět historii ze svého zorného úhlu. Rusku (RF) se dnes předhazuje Západem, že Rusko nemá snad ani právo hájit svůj sovětský zorný úhel (Martin Dorazín u Libora Dvořáka 22. 1. 2020 na vlnách rozhlasu rozebíral, jak ti Sověti nepomohli Varšavě, pozn.).

Pokud máme toto právo přiznávat všem včetně Německa a činíme tak i v případě Francouzů či Angličanů, … samozřejmě to právo má i Ruská federace. Konec konců car Alexandr I. se podílel na bojích proti Napoleonovi na Moravě. Podobně Čechům a Moravanům pomohl SSSR a ruský národ.

Rusku se rovněž namítá, že bolševismus vznikl před nacismem a že v SSSR byly GULAGy…

Říkají to lidé, kteří nerozumějí pojmům jako bolševismus, nacismus, fašismus apod. Pokud někdo srovnává bolševismus a nacismus, není to otázka toho, že by ti lidé sami nevěděli, co říkají. Vědí to dost dobře, jenom vědomě zakrývají pravdu.

Na českých internetových stránkách se může český čtenář dočíst, jak se „nebozí“ němečtí vojáci v obleženém Stalingradu bránili zuřivým útokům nepřítele, který jim ani neumožnil, aby mohli koncem roku 1942 oslavit v poklidu Vánoce a stále na ně útočil a útočil. I tak se dají vykládat dějiny a dějinné události.

Říká pan Emil Kulfánek pro Sputnik Česká republika. Děkujeme za rozhovor.

Nemáte zač.

Ing. Emil KULFÁNEK, 73 let

Jako penzista působí v několika občanských spolcích. Věnuje se historii domácího odboje proti rakouské habsburské monarchii v souvislosti se vznikem Československé republiky v roce 1918 a domácímu odboji proti německé nacistické okupaci v letech 1938 – 1945.

Od roku 2007 se stará o provoz Památníku Pečkárna v suterénu budovy Petschkova paláce v Praze, kde v letech 1939-1945 sídlila řídící úřadovna německé nacistické tajné státní policie (gestapa) pro oblast Čech a služebna gestapa pro oblast Velké Prahy, kde se svými spolupracovníky provádí návštěvníky tohoto památníku. Prohlídky spojené s výkladem průvodce jsou pro návštěvníky vždy bezplatné.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.