Podle Putina je „pročítání vojenských zpráv a dokumentů, které podrobně popisují, jak byl tábor organizován, jak to v něm fungovalo, velmi obtížné a nesnesitelné“. Archivními dokumenty, na něž se prezident Ruska odkazoval, se mají na mysli hlášení důstojníků a vojáků Rudé armády, kteří psali zprávy o posunu frontové linie a osvobození území a zemí od nepřátelských sil.

Uvědomění si, čím vlastně Osvětim byl, a uvědomění si rozsahu trestného činu probíhalo postupně. Odráží to i řada archivních materiálů, které byly prezentovány jak v otevřených ruských zdrojích, tak i ty, které byly v roce 2020 zveřejněny ruským ministerstvem obrany.

Především v politické zprávě vedoucímu politického oddílu 100. Lvovské divize Kostinovi (viz fotografie) ze dne 29. 1. 1945 se píše o bojích a průlomu poblíž polského městečka Jeleń, a zároveň o „osvobozeném táboře západně od města Osvětim“, kde byly „osvobozeny více než tři tisíce nucených pracovníků, které nacisti přihnali z různých zemí. Bylo osvobozeno také mnoho dětí, které se nacházely v táboře. Za účelem jejich evakuace bylo mobilizováno i civilní obyvatelstvo“.

V dané zprávě se uvádí také popisy zvěrstev, k nimž docházelo v táboře:

„Do tábora byli přivezeni Židé z různých míst a všichni, od kojenců až po starší nemohoucí lidi, byli zabiti a udušeni v plynových komorách a spáleni v pecích. V pecích byly spáleny miliony lidí.“

V telegramu člena Vojenské rady 1. ukrajinského frontu Krainkova, který byl adresován tajemníkovi Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Malenkovi, o táboře Osvětim ze dne 29. ledna 1945 se uvádí následující:

„Oblast koncentračního tábora v Osvětimi byla osvobozena. Děsivý tábor smrti. V Osvětimi je pět táborů. (...) Z tohoto tábora smrti přicházejí nekonečné davy lidí osvobozených Rudou armádou. Jsou mezi nimi Maďaři, Italové, Francouzi, Čechoslováci, Řekové, Jugoslávci, Rumuni, Dánové, Belgičané. (...) Spousta našich sovětských občanů. (...) V Osvětimi byly, podle předběžných svědectví vězňů, mučeny, spáleny a zastřeleny stovky tisíc lidí. Žádám o nařízení k vyslání zástupců Státní mimořádné komise pro vyšetřování fašistických zvěrstev.“

Když vedení Rudé armády pochopilo, o jakou tragédii jakého rozsahu se jedná, nejen, že poskytlo pomoc přeživším vězňům, ale také okamžitě zahájilo průzkum a shromáždilo dokumenty, což do budoucna posloužilo jako důkaz pro obvinění nacistů.

V informačním bulletinu politického ředitelství 1. ukrajinského frontu o německém táboře smrti Osvětim ze dne 24. března 1945 jsou již popsány pravidla a režim, který vládl v táboře, zacházení s vězni, druhy mučení, kárná opatření, která byla uplatňována na vězních, způsoby a rozsah trestů smrti, a jsou v něm také zmíněna jména a příjmení nejen velitelů a vůdců tábora, ale i vedení některých úseků tábora, kontrolorů a lékařů. Uvádí se v něm také počet 5-6 milionů lidí, kteří zemřeli za stěnami tábora.

Zdůrazněme však, že přesný počet obětí tohoto tábora nelze stanovit, jelikož bylo mnoho dokumentů zničeno. Na oficiálních webových stránkách muzea, které vzniklo v místě koncentračního tábora Osvětim, jsou počty vězňů uvedeny.

Mezi kolaboranty byli i Rusové

Vladimir Putin ve svém projevu v Jad Vašem zmínil následující čísla: 40 % obětí holocaustu bylo občany SSSR. Proto holocaust „byl a zůstává hlubokou ranou“. Podle jeho slov měl tento zločin své komplice - „spolupachatele, kteří v krutosti často předháněli i své pány. V mnoha zemích, na okupovaných územích SSSR, kde tito zločinci působili, byl zabit největší počet Židů,“ uvedl prezident Ruské federace a opět zmínil další čísla, a sice, že na Ukrajině zemřelo asi 1,4 milionu Židů, v Litvě 220 tisíc a v Lotyšsku 77 tisíc.

Mezi kolaboranty byli zástupci různých národností, včetně Rusů. V archivních dokumentech se zmiňuje jméno nějakého Ivana Denisoviče Kirijenkova, Rusa, který stál v čele místní policie ve Smolensku pouze jeden jediný den. Tento den stál životy více než 1 000 vězňů v místním ghettu.

Smrt Slovanům

Ruský lídr rovněž připomněl, že nacisté připravovali i likvidaci slovanských národů – Rusů, Ukrajinců, Bělorusů a Poláků.

„Jejich rodná země měla sloužit jako prostor pro život nacistů a měla jim poskytovat blahobytnou existenci. Kdežto slovanští lidé byli předurčeni k osudu bezmocných otroků,“ řekl Putin.

Ve zprávě vojenského korespondenta novin Pravda, podplukovníka B. Polevova, adresované vedoucímu politického oddělení 1. ukrajinského frontu, generálplukovníkovi A. S. Ščerbakovovi, ze dne 28. ledna 1945 se hovoří především o vězněných Slovanech:

„Největší koncentrační tábor pro Rusy, Ukrajince, Poláky, Maďary, Čechoslováky, Jugoslávce, Francouze a další národy. Vedení a stráže tábora uprchli do Německa. V táboře bylo až 10 000 vězňů. (...) V červenci roku 1940 dorazil z Varšavy první vězeňský transportní vlak Poláků s pěti až šesti tisíci lidmi. Během existence tábora byly vyhlazeny stovky tisíc žen, dětí a starších lidí slovanské národnosti.“

Podle Putina je tak „povinností současných a budoucích politiků, státníků a veřejných osobností chránit dobré jméno žijících i padlých hrdinů, civilistů, obětí nacistů a jejich spolupachatelů, a je nutné k tomu využívat všechny možnosti – informační, politické, kulturní; stejně jako autoritu a vliv našich zemí ve světě.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.