Německá okupace a nacistická zvěrstva byly pro Česko neuvěřitelnou ranou. Jizva po ní je stále vidět a pro některé naše spoluobčany je dodnes citlivá. Plyšákoví politici to udělali tak, že Německo je dnes naším blízkým politickým přítelem a nejdůležitějším ekonomickým odbytištěm. A příteli můžeme mnohé odpustit?

Člověk blízký k předsedovi strany SPD Tomiu Okamurovi Jaroslav Novák Večerníček má jiný pohled na věc. V rozhovoru pro média návrh, že by Berlín měl konečně splatit svůj morální dluh před Čechy.

„Němci nikdy nezpochybnili reparace vůči Československu a v roce 2010 bez problémů zaplatili reparace za 1. světovou válku. Zaplatili to nějaké finanční skupině, která pohledávku odkoupila od států, kterým to Německo dlužilo. Byly to sedmdesát milionů eur, asi 1,7 miliardy korun,“ říká oficiální poradce Okamury.

A jak na to? „Podle zákona o hospodaření s majetkem státu vláda nemá právo ani pravomoc ty reparační nároky odpustit. Interpelovali jsme premiéra Babiše i ministra zahraničí Petříčka, kteří naše nároky nerozporovali, ale obávají se poškození našich vztahů v Evropské unii. To je nesmysl. Nevymáhat válečné reparace je naopak trestné, takže by nyní už měli být příslušní úředníci pohnáni státními zástupci k odpovědnosti. Nabízí se několik modelů. Některé vlády své pohledávky prodaly soukromým finančním skupinám, které je vymohly. To by ale byla velká škoda, protože by na tom Česko tratilo,“ míní Jaroslav Novák Večerníček.

Kolik nám dluží Německo?

Na celou situaci s německými válečnými reparacemi se Sputnik zeptal známého politologa Tomáše Doležala.

„Je to plně legitimní požadavek. Jak z pohledu právního či historického, tak i z hlediska ‚vyššího principu mravního‘,“ říká renomovaný expert.

Je možné si dnes po 75 letech vymoci od Německa kompenzaci? Má na to ČR vůbec právo? Podle pana Doležala to jsou dva odlišné problémy: „Právo na to Česká republika jednoznačně má. Německo doposud nezaplatilo reparace za škody, které způsobilo Československu ve 2. světové válce. České Ministerstvo zahraničí (MZV - rok 2019) uvádí, že celkové nároky na reparace existují ve výši 306 mld. Kčs (korun československých), vyjádřeno v dobové měně, přičemž Československu bylo ze strany Německa vyplaceno pouhých 230,1 milionu Kčs. Německu bylo dle vyjádření MZV na konferenci v Paříži v prosinci 1945 uloženo vyplatit ČSR, jako signatářskému státu pařížské dohody o reparacích od Německa, válečné reparace. Dohoda počítala s tím, že ‚každá signatární vláda zadrží způsobem podle své volby německé nepřátelské majetky nalézající se na území podrobeném její pravomoci, nebo jimi bude disponovati tak, aby se nemohly znovu státi německým majetkem nebo nemohly upadnouti znovu pod německou kontrolu, a odečte tyto majetky od svého podílu na reparacích‘.“

Jak uvádí Doležal, ministerstvo ve svém oficiálním prohlášení dále píše, že ‚objektivní mezinárodněpolitické skutečnosti po 2. světové válce zabránily realizaci dalších plateb, mj. proto, že ČSR a SRN spolu do r. 1973 neudržovaly diplomatické styky. V průběhu 90. let se pak ČR a SRN dohodly, že křivdy spáchané v minulosti na obou stranách náleží minulosti a že nebudou zatěžovat své do budoucna orientované vztahy politickými ani právními otázkami společné minulosti. Závazky obsažené v Česko-německé deklaraci přitom obě strany od té doby důsledně dodržují‘.

Politolog dodává, že Česko-německá deklarace je primárně politickým, nikoli právním aktem, na rozdíl od pařížské dohody o reparacích.

„A také to, že když se o této deklaraci v 90. letech minulého století jednalo, žádný z tehdejších  českých politiků její text neinterpretoval veřejnosti tak, že se Česká republika vzdává válečných reparací například za to, že ani Německo nebude vznášet vůči ČR majetkové požadavky. Bylo by to to naprosto nehorázné postavení viníka (pachatele) a oběti na stejnou úroveň, a každého, kdo by tak tehdy učinil, by voliči hnali ‚svinským krokem‘. Dnes po 20 letech to i s ohledem na další posuny společenského vědomí a vnímání a pokusy o tzv. přepisování moderních dějin, bohužel, možné je... Stejně tak, jako se ve veřejném diskursu zabydluje teze, že nezaplacené německé reparace byly ‚vykompenzovány‘ poválečným odsunem Němců - což byl ovšem též zcela legitimní akt  vycházející z rozhodnutí vítězných mocností na poválečných konferencí ,tzn. z právního hlediska akt obdobného charakteru jako rozhodnutí o reparacích,“ vysvětluje expert.

Čeká nás mezinárodní soud?

O zaplacení (doplacení) válečných reparací ze strany Německa se dnes hlásí i Polsko a Řecko.

„Jinou otázkou je faktická šance na vymožení německých reparací. To je jednak otázka domácí politické vůle, která dnes na úrovni vládní většiny neexistuje (ČSSD resp. MZV je proti, Andrej Babiš také nepovažuje otevření otázky za vhodné s ohledem na možné zhoršení česko-německých vztahů) a také, pokud by tato vůle existovala, vyjednávacích schopností ve dvoustranných vztazích, tedy otázka za co případně vymožení reparací (nebo aspoň jejich části) směnit, aby k tomu byla druhá strana svolná. A to by nic moc pro ČR výhodného, například v rámci  ‚ožehavých‘ problematik na úrovni  EU, nebylo… Navíc tato věc není tím, s čím bychom měli oprávnění ‚handlovat‘. Pak by tedy zbývalo vymáhání reparací u mezinárodních soudů, což by byl zřejmě určitě dlouhodobý, ale nikoli úplně beznadějný proces,“ míní politolog.

A jak by to pomohlo Německu? Nepomohlo by to Berlínu definitivně se vyrovnat s minulostí? Expert si myslí, že by především šlo o naplnění práva ze strany státu, který o nutnosti dodržovat právo a smlouvy sám na mezinárodních fórech rád hovoří, ale zejména ve vztahu k jiným státům. „Šlo by o, byť dodatečné a částečné, naplnění spravedlnosti a vyjádření úcty statisícům obětí německé okupace českých zemí,“ říká.

A nakonec ryze praktická otázka. Našla by se na české politické scéně podpora pro reparace?

„Pokud je tím myšlena pouze stranicko-politická scéna, tak z relevantních subjektů vyjádřily podporu otevření otázky německých reparací pouze SPD a KSČM. Ve veřejnosti by podpora tohoto kroku byla zcela jistě širší,“ říká politolog Tomáš Doležal.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.