Všichni si ale dobře pamatují rozruch ve společnosti, který kdysi vyvolaly plány na zřízení amerického radaru v Brdech. Je však možné, že tak zkušený politik, jako je Alexandr Vondra, na to zapomněl a myslí si, že budování základny USA v Ostravě může lidi více spojit?

„Všechno si pamatuje dokonale! Tady je jiná hra,“ řekl v rozhovoru pro Sputnik známý politik a publicista Josef Skála.

Skála: Místopředseda Vondra už vymyslel i náležitě podlézavý název – Trump Air Force Base. To aby nás prý nezahanbila Varšava, která chce budovat Fort Trump. Polská „nomenklatura“ USA se honosí, že do „Pevnosti Trumpa“ vloží i miliardy dolarů ze státní kasy. V tom si s ní Vondra zatím soutěžit netroufá. U nás by si podobná „charita“ naběhla. Na českého daňového poplatníka se musí mazaněji. Ten dotuje, aniž to většinou tuší, třeba i bourání dálničních mostů - a jejich náhradu konstrukcemi, které jim schválí velení amerických vojenských kolon. Vondra se na kongresu prezentoval jako „stárnoucí havloid“. A tedy příslušník extravagantní sekty, sepisující i roztodivné „zvací dopisy“. Že by rád okupoval naše civilní letiště, se přece zatím nenechal slyšet ani sám Bílý dům. Volá-li po tom právě Vondra, na lehkou váhu bych to nebral. Už třeba pro jednu z amerických depeší, které vytáhly z přítmí WikiLeaks. Vondru hodnotí jako „nejbližšího spojence USA na české politické scéně“. Už roku 1999 mu dala metál i National Endowment for Democracy (NED), známá to úderka velmocenské arogance a státních převratů. Zadání, které NED plní, shrnul šťavnatě Allen Weinstein, jeden z jejích zakladatelů: „Mnohé z toho, co dnes děláme my, dělala před 25 lety tajně CIA.“ My, Češi, jsme bývali zbrojařskou velmocí sami. Už roku 1934 - dokonce i největším světovým vývozcem zbraní. To, co je doplňovalo ze zahraničí, jsme nakupovali za zlomek dnešních cen – už před válkou, a tím spíše po ní. Sekta, specializovaná na „zvací dopisy“, ráčila zruinovat i to. Teď jsme i dojnou krávou cizích zbrojařů. Skoro 15 miliard zaplatíme i za tucet helikoptér. Kšeft s arzenály, hrozícími kolektivní sebevraždou, živí hlavně magoři, kteří si brousí zuby na dary ruské přírody. Mastné výpalné jim už platíme. Máme jim dělat i živé štíty? Teď dokonce i tím, že by k nám přisunuli i své bombardéry?

Podle místopředsedy ODS by letecká základna USA mohla vzniknout v Moravskoslezském kraji, jemuž by pomohla řešit nelehkou ekonomickou situaci. Tedy nabídnout lidem, kteří o obživu už přišli nebo to u nich hrozí, nové pracovní příležitosti. To bude znamenat přípravu na dobu, kdy díky zeleným plánům EU klesne těžba uhlí natolik, že se v tomto odvětví bude propouštět.

Tohle už láme rekordy nevkusu! Moravskoslezský kraj zdecimovala politika, kterou nám vnutili ti samí místodržící cizího kapitálu a velmocí. Statisícům lidí vzala skvěle placenou práci - a štědré bonusy všeho druhu. Naši zemi vyhnala ze světové extraligy v řadě špičkových artiklů. Včetně jaderných elektráren, mám-li uvést aspoň jeden příklad z těch, které se týkají i Moravskoslezského kraje. Teď nás ti, kdo to mají na svědomí, ještě urážejí „recepty“, které to koloniální ponížení obnaží nadoraz. Komu nabídne práci cizí vojenská základna? Pár barmanům a hospodským? Nosičům golfových holí a kustodům tenisových kurtů? Kadeřnicím a personálu manikúr, pedikúr a masážních salónů? „Lidským zdrojům“, prodávajícím se jako „escort service“, nebo rovnou pod červenou lucernou?

Co hraje ve Vondrově návrhu důležitější roli? Snaha ODS o „zviditelnění“ před volbami letos i v příštím roce nebo skandál za každou cenu? Anebo to, aby si „lidé začali zvykat“, že je americká vojenská základna nemine? Fakt, že USA plánují vojenskou infrastrukturu v dalších evropských zemích, je koneckonců veřejným tajemstvím…

Asi „od každého trochu“, jak říkáváme my, Češi. Prvním z těch cílů si ODS nadělí víc škody než užitku. Druhým si říká o dvoje ostruhy. O prvé žadoní u velmoci, jejímž vazalem už jsme. Aby na vrchního Hujera pasovala právě ODS – a vracela jí to i všemožnou podporou vůči domácí konkurenci. Právě tím chce však udělat dojem i na ty, kdo už ODS nečtou ze rtů, tak jako před lety. V naději, že je získá zpět coby pravá ruka mocnosti, která nepřipustí, aby se muselo „vracet nakradené“.

Podle průzkumů veřejného mínění s členstvím ČR v NATO souhlasí na 60 procent lidí. Měla by podporu i americká vojenská základna na českém území?

Průzkumy pořádané na tak neuralgická témata bývají objektivní jen zčásti. Netroufnou-li si přesto hlásit víc než 60 procent, je to snad důvod k bujarým trachtacím? „Výroba souhlasu“ s naší „atlantickou orientací“ běží už třicet let. Nonstop a jako mamutí power-play. Pravý cíl harašení však drží pod pokličkou i dnes. Brnká hlavně na strunu obav, že „sami bychom se neubránili“. Právě tím se vylhává i z viny za to, jak nevídaně děravá je obrana našeho vlastního území. Doby, kdy se pravda o NATO dala vydávat za „prolhanou propagandu“, jsou však ty tam. Aliance má ruce od krve i v tomto století. To její agrese uvedly do chodu i stěhování národů, ohrožující Evropu. Na nás však jedno i druhé zatím doléhá jen sporadicky. Jedině díky tomu se odpor k NATO daří držet na úrovni, kterou si české „elity“, když je zvou na koberec, ještě „zdůvodní“.

Nás do zbraně „nach Osten“ nepovolal ani Hitler. Jsme dědici Josefa Švejka, a ne poručíka Duba a kadeta Bieglera. Nás do války proti jaderné velmoci – slovanské a s největší zásluhou o naše osvobození – nedostanou po dobrém ani párem volů. Většinových sympatií se nedočká ani základna, jíž by se „nach Osten“ posunul Velký bratr. Kdo by chtěl naše lidi „strhnout“ právě tím, uškodí sobě i vadnoucí reputaci NATO. Třeba to někdo pošeptá i Donaldu Trumpovi. A ten pak postaví do latě ODS, ať si tu hujerskou „pevnost“ strčí za klobouk. Kápnul-li božskou „stárnoucí havloid“ - a ODS ho za to zvolila místopředsedou – je to však především signál, z nějž třeba vyvodit odpovídající závěry. Spojit síly napříč celým spektrem, vyjadřujícím zájem a vůli mlčící většiny. Oslovit i všechny postavy pravice, jež nejsou jen inventářem kolaborace. Dát dohromady většinový blok, který poskokům válečných magorů zatne tipec. Ta výzva stojí hlavně před levicí, která na „atlantická“ zaklínadla jaktěživ nepřísahala. Čím dřív tu šanci chytne za pačesy, tím víc to zpřehlední celou politickou scénu. A protne ji demarkační čarou, vyjadřující to hlavní a rozhodující – střet mezi skutečnými vlastenci a silami, co umí jen zaprodaní místodržící.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.