S iniciativou přesunout zlato na Slovensko loni v listopadu přišel předseda strany Směr-SD a bývalý předseda Vlády Slovenské republiky Robert Fico. Na tiskové konferenci uvedl, že s ohledem na hrozící finanční krizi i nestabilitu vyplývající z brexitu je potřeba zabezpečit Slovensko a vrátit investiční zlato, které má stát uložené v britské Bank of England.

Připomněl, že Slovensko má v britské Bank of England uložených 31,7 tun investičního zlata v hodnotě přibližně 1,3 miliardy eur. Rozhodnutí vrátit zlato argumentoval také historií a zradou Československa v Mnichově v roce 1938. Dodal, že míra zhodnocení v britské bance je zároveň podle něj velmi nízká.

„Navíc míra zhodnocení je v britské bance velmi nízká. Roční je na úrovni 0,2 až 0,4 procenta. To je nic, to nemá absolutně význam,“ řekl předseda Směru.

Země jako Německo, Polsko, Maďarsko, Rakousko a Rumunsko už podle Fica své zlato z britských bank stáhly pod vlastní kontrolu.

Žádný souhlas v koalici

Během prosincových jednání za přesun slovenského zlata hlasovali kromě samotných poslanců Směru pouze poslanci za SNS a pár nezařazených poslanců, návrh koaličního partnera nepodpořili ani poslanci strany Most-Híd.

Předseda koaličního Mostu-Híd Béla Bugár tehdy sdělil, že podle vyjádření Národní banky Slovenska by přesun zlata na Slovensko znamenal pouze ztrátu, a proto usnesení Most-Híd nepodpoří.

„O přesunu investičního zlata jsme již hlasovali, poslanci strany Most-Híd budou hlasovat tak, jak v prosinci, tento návrh nepodpoří,“ dodala k zítřejšímu hlasovaní pro agenturu SITA mluvčí Mostu-Híd Klára Magdeme.

Opoziční strany návrh usnesení o investičním zlatě od začátku odmítají. „Podívejte, komu na tom záleží, kdo to předkládá, a tím je Robert Fico osobně. Já to vnímám jako jeden z posledních pokusů této garnitury ukrást, co se dá. Zde již vybrali, co se dalo, tak ještě dovezme zlato z Anglie. Je to rozhodnutí bez rozmyslu a Slovensku jen ekonomicky uškodí,“ uvedl pro agenturu SITA předseda hnutí Jsme rodina Boris Kollár.

Proč chtějí poslanci mermomocí mít všechny vajíčka v jednom košíku?

„Zdá se, že zde opět slovenské státní zájmy budou obětí neochoty stranických politiků se shodnout na rozumném řešení,“ uvádí k této situaci komentátor Ivan Lehotský ve svém článku na portálu hlavnespravy.sk.

„Jedni jsou pro to, aby zlato zůstalo v Bank of England, kvůli které jsme o zlato v minulosti téměř přišli, a druzí chtějí, aby zůstalo doma - jenže i tímto způsobem jsme o zlato již v minulosti přišli,“ dodal.

Co autor navrhuje? Nejprve přiznává, že „na této planetě neexistuje stoprocentně bezpečný způsob uložení jakéhokoli pokladu, protože kdekoli by byl, vždy se může stát, že jednoho dne se ho tam nějaká síla zmocní - ať už fyzickým násilím, nebo v důsledku politických změn“. Dále cituje lidovou moudrost, která říká, že není dobré mít všechna vajíčka uložené v jednom košíku, a to znamená, že moudřejší by bylo rozdělit zásoby například na tři, čtyři, sedm částí a uložit je na různých místech a v různých mocenských sférách.

„Část třeba nechat v Londýně, část řekněme uložit na Slovensku (a ústavním zákonem zajistit jeho ‚nedotknutelnost‘) a další část/části uschovat na jiném bezpečném místě/místech: jen zkusmo řekněme například Singapur, Moskva, Ženeva, Reykjavík... a jistě by vás napadli i další, možná ještě lepší tipy,“

navrhuje Lehotský ve svém článku.

Nevyplatí se ignorovat ani historickou zkušenost

Podle Lehotského tento způsob nevylučuje možnost, že o některou část přijdeme, ale historická zkušenost ukazuje, že „pokud to neuděláme takhle, mohli bychom přijít i o vše najednou“.

Připomněl, že před mnichovským diktátem si Národní banka Československá byla vědoma nebezpečí, a proto většinu zlata uložila v cizině, zejména v londýnské Bank of England, ale i ve švýcarských a v belgických bankách. Po zabrání Sudet ředitelé Národní banky pod hrozbou smrti podepsali převod 23 tun zlata z českého účtu v Bank of England na účet Říšské banky. Samotný Winston Churchill označil loupež zlata za šest milionů liber za „druhý Mnichov“. Větší část zlata v Bank of England, které bylo vedeno na jiném účtu, v hodnotě okolo 7,5 milionu liber, se však podařilo zachránit.

Na Slovensku se společné zlato nenacházelo, nově vzniklý Slovenský stát tedy na začátku žádné zlato neměl. Proto podobně jako v roce 1919 i na Slovensku v roce 1939 byla vyhlášena sbírka na národní zlatý poklad. Do konce války se podařilo vytvořit zásobu přes sedm tun zlata, které pocházelo kromě sbírky i z dolů u Banské Bystrici a Kremnici. Uložené bylo zejména ve Švýcarsku, méně než tuna i v Kremnici.

Během povstání zlato z Kremnice zachránili povstalci a za dramatických okolností (letadlu se na poslední chvíli podařilo vzlétnout z letiště obklíčeného Němci) ho odvezli do Moskvy. Hned po skončení války se všechno slovenské zlato dostalo do Prahy, jak to z Moskvy, tak to ze Švýcarska.

„Myslí si někdo, že pokud by se v Evropě (nedej Bože) děly věci jako tehdy, že by naše zlato bylo na jednom místě v bezpečí? Riziko třeba diverzifikovat, to se učí ekonomové na každé škole. Poslanci takovou elementární věc nevědí?“ ptá se na závěr Ivan Lehotský.

Kolik by stál převoz slovenského zlata z Velké Británie

Prostory na uložení zlata má podle deníku Nový čas Národní Banka Slovenska připraveny, zatím však nemá vyčísleno, kolik by takový přesun přesně stál. Poslední údaj z roku 2000 vyčíslil náklady na převoz a pojištění 32 tun zlatých cihel na něco přes 300 tisíc eur (7,7 mil. Kč). 

„Aktuálními informacemi nedisponujeme, náklady totiž vždy budou závislé na konkrétní dohodě stran. Proto je velmi těžké předpovědět, jaké by byly v současnosti,“ uzavírá mluvčí NBS Majer.