Když už nelze Rusku nic dalšího vytknout, pořád se lze obout do matrjošek v Praze

Praha se neliší od jiných metropolí. I u nás se v centru prodává spousta kýče. Češi mají při tom pro kýč také uděláno. Občas při toulkách po vlasti narazíte i na zahrádku se sádrovým trpaslíkem (trpajzlíkem); jedna písnička (Smutný trpaslík, pozn.). radí se na prohlídku trpaslíků vypravit do Prosečnice… K životu metropole tedy patří i různé cetky, veteš a pak také líbivé předměty pro mimořádné fajnšmekry. Kdo jiný by si také skvělé trpaslíky či matrjošky jen tak pořizoval, není-liž pravda?

Některé matrjošky vypadají „obvykle“, jiné jsou řemeslně překvapivě docela dobře zhotoveny, takže když si dáte práci, můžete si nakonec pořídit i takovou, která v zásadě ničím neurazí. „A tak má pan primátor málo práce? Pálí jej snad dobré bidlo? Jsou mu matrjošky skutečně takovým trnem v oku? táže se jeden kolemjdoucí,“ jenž si nepřeje odkrýt totožnost… Dva senioři se nám svěřili: „Bohužel tu příliš silně probleskuje určitá souvislost s jinými z Česka odstraňovanými sovětskými symboly.“ V minulých článcích jsme psali těchto symbolech, takže je docela možné, že o matrjošky jako takové venkoncem nejde. Běží tu daleko spíše o další pokus zbavit naši zem posledních atributů, které by poukazovaly k Východu. Přitom ještě Karel IV., otec vlasti, byl tak dalece moudrý, že hleděl jak na Západ, tak na Východ, obnoviv tenkrát slovanskou liturgii v Emauzském klášteře… Dnes je to jiné. Ze všech koutů na nás křičí, metaforicky řečeno, výzva: „GO WEST!“ Vše z Východu je patrně zatraceníhodné. Stahují se vážně mraky nad matrjoškami?

Letem světem matrjoščím světem…

Reportér Sputniku se prošel po krámcích s matrjoškami. Kolem Staroměstského náměstí o ně bez většího snažení zavadíte docela lehce. Co překvapilo? Téměř nikde, kam jsme zašli, neprodávají matrjošky rusky mluvící. Skoro nikdo se nechtěl bavit, až na pár světlých výjimek. Před pár lety bychom jistě konstatovali něco jiného, co se týká kontingentu prodavačů. Světe div se, teď rusky mluvící prodejce vystřídali Bulhaři, Srbové, ale třebas i Vietnamci.

Ptát se vietnamského prodavače na primátora Hřiba nepřineslo valného výsledku. Ostatní prodavači vysvětlili, že majitelé obchůdků jsou zrovna někde na cestách po světě a že momentálně nejsou k zastižení, oni sami, že nejsou zplnomocněni cokoli komentovat. Reportér naléhal, takže se něco přece dozvěděl. Někteří prodavači považují Hřibovy plány za absurdní, neboť se v Praze prodává spousta zahraničního sortimentu i mezi obchodníky se suvenýry. Zaslechli jsme úvahu, zda by prodej českých suvenýrů zaplatil vůbec pronájem.

Jiný prodavač, mluvil česky, vyslovil přání, že doufá, že přejde-li obchod na prodej pardubického perníku, dostane slevu na nájmu. Tentýž pak ještě podotkl, že „…ať si radní ve svých domech stanovují jakékoli podmínky. Ale proč se naváží do obchodu, který daného obchodníka uživí?“ Doplnil: „Podívejte se na matrjošky. Některé jsou stylizovanými politiky, jiné zase slavnými fotbalisty. Přizpůsobili jsme se, máte pocit, že se jedná výhradně o ruské symboly (co je navíc špatného na kulturním symbolu Ruska, pozn.)? Vadí snad Hřibovi matrjoška, jako stylizovaná ženská postava? Co přijde v Praze na řadu po matrjoškách? Pizzerie? KFC?“ Namítáme, že „(ham)burger“ není suvenýr. Prodavač opáčil: „Břicho z hambáčů suvenýr je…“

Absurdní rusofobie připomíná tak trochu xenofobii, dobře, že jejím terčem je věc neživá. Před časem jsme psali o tom, jak expremiér Topolánek na sociálních sítích psal, že mu v Bubenči vadí tam žijící Rusové…

Z Prahy známe sovětský tank pomalovaný narůžovo, hvězdy na Olšanských hřbitovech natřené „nacistickou hnědou“ barvou (nacistům se říkávalo „hnědé zlo“, pozn.). Nyní se schyluje k honu na suvenýry v podobě matrjošek? Co má dřevěná matrjoška co společného třeba s komunistickými symboly srpem a kladivem? Na problém se ale lze podívat obráceně. Kdyby měla Praha postavit svou strategii na ryze českých symbolech. Které to budou. Krteček? Krteček, který dokonce na palubě raketoplánu dobyl vesmír? Krteček jako symbol byl zrozen za socialismu. Zakáže-li Hřib matrjošky, nepopírá tím náhodou samu podstatu kapitalismu? Piráti asi nepotřebují kapitalismus. Co chtějí? Plánované hospodářství? To by se asi Karel Hašler divil. Vzpomínáte na jeho píseň – Kampak na nás, bolševici?

Závěrem: Před lety kritiku slízly „sovětské“ vagóny metra (aktivisté polily vagon barvou), měly se tím pohanět sovětské symboly (polité sklo barvou zachytil fotograf ČTK Roman Vonrouš), letos byla barvou polita sochu maršála Koněva; dotyčné vagony se ale do SSSR dostaly z USA a jedná se primárně o americkou technologii. Dočkají-li se analogického zostuzení, ve formě zákazu, i matrjošky, doufejme, že je nepřikvačí bránit samurajové.

A co Pražané na matrjošky?

Většině oslovených nevadí. A pokud vadí, pak jsou to nikoli nenávistníci matrjošek, ale Hřibovy sympatizanti, viz paní Alena: „matrjošky mi (sice) nevadí, ale neznám nikoho ze svého okolí, kdo by ji doma měl… Tak proč je tady strkat všem před oči?“ Pan Petr: „Je to ruskej šmejd. Patří na smetiště!“ Největší matrjošku v Praze pak naleznete v Ruském středisku vědy a kultury v Praze, v ul. Na Zátorce. Zdobí tamní vestibul. Jelikož stojí v ruském kulturáku, je na ni pan Zdeněk Hřib krátký.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.