Ukázalo se, že v prostoru kolem nových hvězd jsou přítomny molekuly oxidu fosforečného, které se tvoří uvnitř vnitřních mezer v oblacích mezihvězdného prachu, které jsou ovlivněny toky plynu.

Oxid fosforečný byl také nalezen v kometě 67P/Čurjumova-Gerasimenko obíhající kolem Jupiteru. To vysvětluje, jak se fosfor mohl dostat na Zemi. Poté, co se v oblacích zničí „stěny“ prasklin, molekuly se dostávají na částice prachu, které se pak zkombinují do komet.

Fosfor je nezbytný pro tvorbu molekul DNA a proteinů. Podílí se také na tvorbě buněčných stěn a na procesech ukládání energie buňkami.

Co dusík?

Loni v dubnu jsme psali o tom, že vědci z Massachusettského technologického institutu v USA došli k závěru, že ke spontánnímu vzniku života došlo nejspíše v dávných rybnících a ne v oceánech, jak se předpokládalo dříve. Uvedla to tisková zpráva na Phys.org.

Podle názoru vědců mělké vodní nádrže, v nichž vodní vrstva nebyla silnější než 10 cm, obsahovaly vysokou koncentraci dusíku - hlavní složky sloučenin nezbytných pro život.

Dusík byl přítomen ve formě oxidů a akumulován v množství dostatečném pro aktivní chemické reakce s účastí jiných látek. V hlubokých oceánech by koncentrace dusíku nebyly dostatečné.

Oxidy dusíku vznikaly při zániku trojné vazby molekulárního dusíku. Hlavní roli v tomto procesu hrály údery blesku, po nichž se sloučeniny dostávaly do mělkých vodních nádrží a oceánů. V oceánech však zanikly následkem ultrafialového záření a při interaci se železem uvolněným ze skal a rozpuštěným ve vodě. Podle výpočtů to mohlo snížit koncentraci oxidů dusíku tisíckrát ve srovnání s předchozími odhady.

Malá hloubka rybníků přispívala k rychlé akumulaci oxidů dusíku a rozpuštěné železo a ultrafialové záření nepřispívaly jejich rychlému vyčerpání. Sloučeniny mohly interagovat s ribonukleovými kyselinami (RNA) a tvořit první řetězce, které mohly kódovat genetické informace.