Náchylnost k alkoholismu se považuje za výsledek složitého spojení genetických a negenetických rizikových faktorů. Skutečnost, že náklonnost k alkoholu je spojena mj. s genetickou dispozicí, se potvrzuje četnými fakty ze života rodin s rozdělenými dvojčaty, adoptovanými dětmi a shodným vztahem k alkoholu přímých příbuzných, nezávisle na jejich bytových podmínkách a životních okolnostech.

Ve snaze určit konkrétní geny odpovědné za náchylnost k alkoholu britští vědci v čele s Andrewem Thompsonem a Munirem Pirmohamedem z Liverpoolské univerzity vykonali průzkum asociací genomů (GWAS) za využití údajů Biologické banky Velké Británie (125 249 účastníků) a americké databáze GERA (47 967 účastníků).

Všichni účastníci byli dospělí – ve věku 40 až 69 let. Každého z nich poprosili, aby uvedl přibližný počet skleniček vína nebo půllitrů piva, které týdně vypije. Vědci se řídili britskými doporučeními spotřeby alkoholu, podle nichž patří do rizikové skupiny muži a ženy, kteří vypijí týdně více než 5 a 3,5 láhve vína nebo více než 25 a 15 plechovek piva.

Metoda GWAS umožňuje hledání v DNA (genomu) člověka menších variací v genech, které se označují za jednonukleotidový polymorfismus. Genom každého člověka nese miliony variací, avšak vyskytují-li se konkrétní variace u lidí s určitou chorobou častěji než u lidí bez této choroby, může to svědčit o genetické příčině nemoci.

Po rozboru genomů dobrovolníků našli vědci šest variací genů, které měli všichni účastníci z rizikové skupiny. Některé z těchto variací se už vyskytovaly v jiných výzkumech spojených s dědičnými závislostmi.

Například geny DRD2 a KLB jsou spojeny s pocitem spokojenosti a odměny, který vzniká při spotřebě nejen alkoholu, ale i sladkostí. Nízká úroveň ADH1B – genu, který kóduje enzymy štěpící alkohol – je také jedním z příznaků náchylnosti k alkoholismu. U lidí s nízkou úrovní ADH1B se proces metabolismu alkoholu zpomaluje a mohou spotřebovat alkohol po dlouhou dobu a necítit přitom symptomy alkoholické intoxikace.

Aby tyto výsledky ověřili, provedli vědci experiment na červech, jimž byly zjištěné geny „vypnuty“. Přitom se u všech červů znatelně snížila náchylnost k alkoholu. Potvrzuje to závěr vědců o důležité roli genetického činitele ve vzniku alkoholické závislosti.

„Při zkoumání biologických následků variací genů jsme našli důkazy existence několika společných cest spojených s různými typy kompulzivního chování a závislostí kromě spotřeby alkoholu,“ uvádějí se ve zprávě pro tisk slova Andrewa Thompsona. „V současné době pracujeme se vzorky genomů pacientů s jinými závislostmi, abychom zjistili shodu jejich genetických zvláštností s těmi, kdo zneužívají alkoholu. Chceme ověřit hypotézu o tom, že geny identifikované v tomto výzkumu se účastní společných cest spojených s různými typy závislostí.“

Vědci doufají, že výsledky jejich práce se stanou základem pro vývoj nových metod léčení alkoholické a jiných závislostí.