Operátoři v žádostech poukázali na to, že z evropských pravidel může být udělána výjimka, když jde o nutnost ochrany investorů v Německu. Kromě toho v případě, když Berlín usoudí, že činnost společností kladně ovlivňuje energetickou bezpečnost členských zemí EU, budou moci také dokázat svou pravdu.

Podotýká se, že prohlášení operátorů bude projednáno do 23. května po konzultacích s členskými zeměmi EU.

Zákon, který implementuje do zákonodárství EU novely plynové směrnice EU, nabyl platnosti 12. prosince. Podle návrhu zákona budou normy třetího energetického balíku rozšířeny na plynovod Nord Stream 2 v jeho závěrečné části – na úseku dlouhém 12 námořních mil u břehů Německa. Před jeho schválením byly v Kyjevě vysloveny obavy, že vláda SRN plánuje plynovodu udělit výjimku ze směrnice.

Rozhlasová stanice Sputnik dříve oznámila, že v Německu začaly platit novely plynové směrnice EU.

Bez Ruska se neobejde

Novinář německého deníku Der Tagesspiegel Malte Lehming dříve prohlásil, že samotná skutečnost cesty německé kancléřky Angely Merkelové do Moskvy, kde jednala s prezidentem Vladimirem Putinem, ukazuje, že svět se bez Ruska neobejde.

V Kremlu předáci obou zemí posoudili klíčové otázky dvoustranných vztahů v politice, ekonomice, kulturní a humanitární sféře a také aktuální témata mezinárodní agendy.

Lehming zdůraznil, že v průběhu schůzky potvrdily obě strany svou oddanost jaderné dohodě s Íránem a ukončení výstavby plynovodu Nord Stream 2. Ocenil také ruskou podporu návrhu německé vlády svolat v Berlíně mezinárodní konferenci pod záštitou OSN o urovnání konfliktu v Libyi.

Podle názoru autora článku nemají světoví politici právo ignorovat úspěchy jiných zemí. Podotýká, že Rusko hraje klíčovou roli na Blízkém východě, že syrský prezident za podpory Putina konsolidoval svou moc a že potřeby Německa energetických nosičů budou brzy uspokojeny díky plynovodu Nord Stream 2.

Novinář si klade otázku, kdo kromě Ruska je schopen napomáhat stabilizaci v Sýrii, mít značný vliv na režim v Teheránu, hovořit jako rovný s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem a také dosáhnout dlouhodobého urovnání situace v Libyi.

Autor v závěru píše, že Německo by se nemělo obávat toho, že jeho jednání se nebude někomu (mj. i v řadách EU) líbit.