V Kremlu posoudili předáci obou zemí klíčové otázky dvoustranných vztahů v politice, ekonomice, kulturní a humanitární sféře a také aktuální témata mezinárodní agendy.

Lehming zdůrazňuje, že v průběhu schůzky obě strany potvrdily svou oddanost jaderné dohodě s Íránem a ukončení výstavby plynovodu Nord Stream 2. Ocenil také ruskou podporu německého návrhu svolat v Berlíně mezinárodní konferenci pod záštitou OSN o urovnání konfliktu v Libyi.

Podle názoru autora článku světoví politici nemají právo ignorovat úspěchy jiných zemí. Podotýká, že Rusko hraje klíčovou roli na Blízkém východě a že syrský prezident Bašár Asad za podpory Putina konsolidoval svou moc a že potřeby Německa v energetických médiích budou brzy uspokojeny díky plynovodu Nord Stream 2.

Novinář si klade otázku: kdo kromě Ruska je schopen napomáhat stabilizaci v Sýrii, mít znatelný vliv na režim v Teheránu, hovořit jako rovný s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem a dosáhnout dlouhodobého urovnání situace v Libyi?

Autor dospívá k závěru, že se Německo nemá obávat toho, že se někomu (mj. i v řadách EU) nebude jeho jednání líbit.

„Tajemství úspěchu“ Ruska v zahraniční politice

Německá rozhlasová stanice Deutschlandfunk v tomto týdnu poznamenala, že ani jeden stát není schopen dosáhnout úspěchů srovnatelných s ruskými v zahraniční politice na Blízkém východě.

Jak se podotýká v článku, Moskva se stala středem blízkovýchodní krizové diplomacie.

„Prezident Putin navštívil Damašek a Istanbul, udržuje dobré vztahy s Íránem, přijal německou kancléřku, hovořil telefonicky s Římem a Paříží, v Moskvě se šéf libyjské vlády a jeho hlavní odpůrce zúčastnili jednání o uzavření příměří,“ vypočítává autor úspěchy ruského vedení.

Jak podotýká Deutschlandfunk, příčina podobného úspěchu je v tom, že Rusko vyplňuje vakuum moci v regionu, a to mu umožňuje bez velkých výdajů upevňovat svůj vliv. Moskva vychází z „chladnokrevné kalkulace“ a nezabývá se „politickou magií“, podotýká se v článku.

Autor rovněž zdůrazňuje, že právě Rusko vytváří na Blízkém východě podmínky, s nimiž už počítají jiné státy, mj. Německo. Podobná opatření přinášejí své plody a úspěšná fáze ruské zahraniční politiky potrvá ještě dlouho, píše v závěru.