Podle autora bychom neměli vůbec stavět pomníky lidem, jelikož nikdo z nás není svatý a časem se určitě něco objeví, co by mohlo tu úctu zpochybnit.

„Základní problém vězí v tom, že vůbec stavíme pomníky lidem. A každý z těch velkých vládců, vojevůdců, veličin vždy byl nějaký. Nikdy nikdo nebyl zcela absolutně nevinný. Každý něco v životě provedl. Jsme lid hříšný a božský jedinec prostě neexistuje. A tak se proto vždy na kohokoliv něco najde, buď se na něj pomník postaví, nebo se ten jeho zase za čas zbourá,“ napsal Zelený-Atapana.

Podle něj však řešení existuje. „Kdybychom stavěli pomníky zvířatům, rostlinám či mrakům nebo hvězdám, tak by se to určitě nestalo. Ty by nemohly nikomu vadit ani po deseti politických převratech po několik století.“

Spisovatel nabídl také inspirovat se u indiánů a stavět pomníky penisům. Indiáni si dle jeho slov vážili mužského pohlavního orgánu, bez něhož nebylo možné se rozmnožovat a bez něhož by lidstvo vymřelo.

„Indiáni to vyřešili. Indiáni totiž svým vůdcům nestavěli pomníky. Stavěli jiné pomníky, které se neustále zasluhují o naše lidstvo, o naše přežití. A nikdy se neomrzí. Indiáni stavěli ve svých sídlech a městech pomníky penisům. Falus byl totiž pro ně symbol plodnosti a vlastně byl zárukou naší existence,“ dodal autor a takhle nabídl

skončit hádky ohledně vůdců.

„Jsme zastydlí puritáni a raději stavíme pomníky lidem, a pak máme nebetyčné problémy. Maršála Radeckého jsme si postavili a pak odstavili na žádost Itálie, generalissima Stalina jsme si postavili na žádost strany a pak zbourali také na žádost strany a nyní je na řadě jakási rošáda. Kdo byl hrdina pro náš národ a zloduch pro jiné? Koho za koho, aneb zač je toho loket. Jaká by to byla radost, kdybychom místo nich měli dvě krásné sochy penisů? Nikdo by se nezlobil a bylo by nám všem nad slunce jasnější, hlavně mladé generaci, čemu že je třeba se věnovat. Budování mamonu kariéry nebo rozkvětu rodiny, rodu a národa? Nikdo by penisy neboural a všichni v celé Evropě a Asii by byli spokojeni,” podotkl Zelený-Atapana.

Pomník vlasovcům

Pavel Novotný, starosta městské části Praha-Řeporyje, oznámil svůj záměr o postavení pomníku vlasovcům. Jako odůvodnění dodal, že vlasovci přespali jednu noc právě v pražských Řeporyjích.

Ruské velvyslanectví zareagovalo a upozornilo Vládu ČR, že odhalením takové sochy by došlo k porušení závazků Prahy podle úmluvy o zločinech proti lidskosti. V souladu s chartou Norimberského procesu jsou totiž zločiny vlasovců kvalifikovány jako účast na válečných zločinech spáchaných nacisty.

Vlasovci byli sovětští občané, kteří se nechali v německém zajetí naverbovat do kolaborantské ozbrojené formace Ruská osvobozenecká armáda (ROA), která byla vytvořena nacistickým Německem. 

Od začátku roku 1945 bojovala ROA na straně Třetí říše, na konci války se zúčastnila Pražského povstání, ovšem do kapitulace německé armády ve městě a do vstupu Rudé armády město opustila.