Jakou otázku bych položila panu prezidentovi Ruska? Na jednu už částečně odpověď zazněla na této tiskové konferenci a týká se ústavy RF,“ řekla v rozhovoru pro Sputnik politoložka Radmila Zemanová-Kopecká, předsedkyně Institutu slovanských strategických studií (ISSTRAS) v Praze.

„Všechny naše země bývalého východního bloku dostaly do západního „vínku“ jeden ústavní článek – jako přes kopírák. Článek o tom, že jsou mezinárodní smlouvy nadřazeny národním zákonům (tedy případně i národním zájmům) té které země. Kdy se tedy změní ruská ústava? Sotva lze totiž mluvit o svrchovanosti států, jejichž zákony mohou být omezeny mezinárodním smlouvami, které v neprospěch země kdysi uzavřel někdo jiný. A těžko může tento proces „očisty ústavy“ zahájit někdo jiný, než právě Rusko.

Na této konferenci zazněla částečně odpověď i na další palčivou lidskou otázku, která vzrušuje každého v Evropě a samozřejmě i nás v České republice – kdy už skončí to šílené a nesmyslné vraždění na Donbasu? Je pochopitelné, že mezinárodní diplomacie má svůj řád a pravidla. Přesto bych spolu s mnoha dalšími českými spoluobčany chtěla orodovat za lidi na Donbasu.

Pět let války, pět let vraždění civilního obyvatelstva jen proto, že nechce žít pod jednou střechou s těmi, kdo je denně zabíjí, kdo doslova včera schválili obrození organizace „Plast“, což jsou vlastně ukrajinské složky nacistické Hitlerjugend, a to nejvyšším zákonodárným orgánem (ve 20. století mezi jeho odchovance patřili třeba ukrajinští nacionalisté Stěpan Bandera a Roman Šuchevič, kteří spolupracovali s německými nacisty během druhé světové války, pozn. red.).

Právo na sebeurčení patří k nejzákladnějším lidským právům, které je už pět let na Donbasu bezostyšně pošlapáváno. Nejen ukrajinskou vrchností, ale i mezinárodním společenstvím, které příznaky gradujícího nacismu na Ukrajině odmítá vidět. Kdy to skončí, pane prezidente?“

Jaký je váš celkový dojem z velké tiskové konference Vladimira Putina? Sám prezident Ruska takovou formu komunikace má rád, ale je ten formát užitečný? Existuje něco podobného v komunikaci prezidenta s tiskem, s lidmi v České republice?

Vladimir Vladimirovič ani tentokrát nezklamal. Jeho schopnost reagovat na otázky z těch nejrůznějších okruhů je až neuvěřitelná. Přitom je z jeho slov cítit, že nejde o formální odpovědi, ale že je do problematiky skutečně hluboce zasvěcen a o dialog má poctivý zájem. Není proto divu, že je o obdobné konference s ruským prezidentem obrovský zájem jak u samotných ruských občanů, tak i v zahraničí. I v Česku je tradičně velký zájem o prezidentova vystoupení, a to nejen na tiskové konferenci.

Hodně českých občanů obdivuje prezidenta Putina, nebo si ho alespoň váží. A není to jen jeho charisma, i když samozřejmě, tuto jeho vlastnost nelze nezmínit. Z jeho vystoupení je především cítit zájem o lidi, zájem o občany a jejich blahobyt. V Česku můžeme u většiny politiků sledovat spíše zájem o to, co o Česku řekne EU či jiné instituce. Názor vlastního národa je úspěšně ignorován. Není proto divu, že u mnoha Čechů se těší ruský prezident velké úctě. I tato obří tisková konference (v pořadí už 15.) nemá ve světě obdoby a osobně mám za to, že je velmi důležitá.

V Česku je jiný formát, kdy máme možnost sledovat názory pana prezidenta Miloše Zemana téměř každý čtvrtek, v pořadu televize Barrandov. Nicméně, i tam odpovídá prezident Zeman na otázky ředitele televize Jaromíra Soukupa a není vystaven tlaku 1895 novinářů, jako Vladimir Putin po několik hodin. Je ale třeba si uvědomit, že v České republice není prezidentský systém, takže Miloš Zeman ani nemá následně možnost akčně reagovat na informace, jako ruský prezident.

Přesto, i když je v Rusku prezidentský systém, sféry vlivu jsou rozdělené. O vnitřní záležitosti by se měla starat exekutiva, tedy vláda a správci regionů. My jsme však už léta svědky toho, že se novináři, ale i občané na setkáních v rámci pořadu „Přímá linka“, obracejí na prezidenta, protože se nemohou dovolat nápravy u exekutivy jak na úrovni vlády, tak i na úrovni krajů a místních samospráv.

Je také vidět, že i pro prezidenta Putina jsou kontakty podobného typu velmi důležité. Nezřídka totiž vzniká dojem, že prezident nedostává přesné či úplné informace od lidí, kteří jsou za to placeni. Většinou jde o situace v regionech, kde si místní úřednická „knížátka“ dělají doslova, co chtějí (v neprospěch občanů).

A teprve když už situace dospěje do kritického stavu, obracejí se novináři i občané na prezidenta, který pak doslova způsobem „manuálního řízení“ zjednává nápravu. Jako příklad lze uvést třeba stav platů učitelů, kdy prezident dostane informaci od guvernérů či jiných vyšších úředníků, že výše učitelských platů byla upravena podle nařízení prezidenta či vlády, ale od občanů se nakonec Vladimir Putin dozvídá, že údaje, které dostal, platí možná pro Moskvu a Petrohrad, ale v „hlubince“ jsou ty platy řádově nižší. Je to ale jen jeden problém ze stovek nejrůznějších, s nimiž se občané na prezidenta obracejí.

Možná by pan prezident potřeboval vlastní „občanské“ zpravodaje, aby obraz o skutečném stavu věcí byl přesný. Podle odpovědí a replik pana prezidenta je ale zřejmé, že si je úřednické svévole vědom a je rozhodnut ten problém řešit. I ruští občané by si ale měli uvědomit, že Vladimir Putin je skutečně mocný muž, ale ne všemohoucí. I oni by proto měli vyvíjet tlak na regionální orgány a pomoct tak i svému prezidentovi.

Skvělou zprávou byl tentokrát i slib prezidenta, že vrátí na federální úroveň ochranu lesů. Vladimir Putin informoval přítomné novináře, že ne všechny požáry jsou přírodního charakteru, ale že některé z nich zakládají takzvaní „černí dřevorubci“, aby zakryli krádeže dřeva. A nejde o drobné, ale o miliardové částky ročně. Převedením pod federální správu by se tento nešvar mohl alespoň zmírnit. Prezident Putin tentokrát zdůraznil, jakých velkých úspěchů země dosáhla (i navzdory sankcím) v posledních 10 letech. Je to, mimochodem, podobný problém, jako v České republice.

Stránky novin – tištěné i elektronické, se hemží negativními titulky, jako kdyby úspěchy země nikoho nezajímaly – zprávy o nich jsou spíše na okraji. Přesto, že úspěchy Ruska jsou, při velmi složitých podmínkách, skutečně fascinující. Prezident nezapomněl vyzdvihnout ani statečnou vytrvalost ruských občanů v 90. letech, která jim pomohla to děsivé období přežít. Označil to doslova za hrdinský čin. „Dnes je ruská ekonomika na zcela jiné úrovni,“ konstatoval prezident.

Připomněl také, že Rusko má nyní nejnižší vnější dluh. Rozvíjí se zemědělství, strojírenská výroba, vzkvétá obchod. Nejde to ale tak rychle, jak by si prezident přál. Za nejhorší událost ve svém prezidentském úřadu považuje Vladimir Putin tragédii v Beslanu. Přiznal, že na to nikdy nedokáže zapomenout. Trápí ho ale také to, že se mu nepodařilo vyřešit ani problém chudoby podle jeho představ.

V České republice je zájem o prohlášení ruského prezidenta extrémně vysoký, soudě podle ohlasu v médiích. Co bylo podle vašeho názoru pro Čechy důležité, aby zaznělo z úst Vladimira Putina tentokrát?

Pro české občany je na všech těchto setkáních důležité, že se opakovaně mohou přesvědčit o tom, že ruského prezidenta zajímají především bezpečnost a blahobyt vlastní země a vlastních občanů. Jednoznačně dal také najevo, že bezpečí Ruska je jeho prioritou, i když samotné Rusko nikoho napadat nechce. Žádné útočné choutky či výhružky, jaké slýcháváme od „spojenců“ v Evropě a NATO. Čeští občané se také „přímo od pramene“ dozvídají, jaká je skutečně situace v Rusku a mohou si sami udělat obrázek. Už proto jsou setkání s prezidentem Putinem mimořádně důležitá.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.