„Jako účastník nedávné akce se chci podělit o nepříjemný zážitek, který ve mně zanechal incident při slavnostním pokládání květin u pomníku  maršála Koněva v den jeho narozenin, 16. prosince. Vnučka maršála Koněva Jelena Koněvová v pondělí přiletěla speciálně do Prahy. K památníku v pražských Dejvicích přišla s kyticí rudých květin, aby se zúčastnila slavnostního ceremoniálu. Ale nikdo neočekával, co se tam stane. Politika při takových akcích by měla jít stranou, ale na pietní akci nechyběli ani provokatéři, které rozzuřila ruská vlajka – symbol vítězství  Rudé Armády nad fašismem. Mladý kluk s vlajkou NATO strhl ruskou vlajku z tyče jednomu z účastníků akce s nadávkami jak na adresu aktivisty, tak Koněva a celého Ruska! Policie sice zakročila, ale pokud by naše oficiální veřejnost dbala na etiketu a pokoru, která je na místě při takových shromážděních, policisté by měli zakročit ještě před tím, než došlo k potyčce, která narušila celou pietní akci a provokatéry požádat, aby akci opustili, případně je poučit o základech slušného chování! Česká společnost je bohužel postižena epidemií netolerance, zloby, přímé rusofobie…  A neexistují žádná omezení, neexistují morální překážky, neexistují představy o tom, kde je to možné a kde je nemožné vést politický boj. To však již není politika, ale nějaký druh smrtelného boje s potomky těch, kteří nás osvobodili od fašismu. Bohužel místo toho ti, co padli za osvobození nejen Prahy, ale celého Československa, dnes jsou označovani málem za fašisty, ministerstvo školství mění učebnice, aby dalším generacím vnutilo postoj a názory těch, co Stalina přirovnávají k Hitlerovi, a vinu za válku dávají tehdejšímu SSSR. Možná by vyšlo daleko levněji, kdyby základní školy občas pořádaly školní výlety na Olšanský hřbitov, kde jsou pochovaní ti, díky kterým se narodili ve svobodné zemi. Pak by tisk a návrh nových učebnic byl zbytečný, děti by měly kromě výletu a pohybu zážitky, které nutí přemýšlet o vlastenectví a udělaly si svůj vlastní názor, který jen blahodárně přispívá k rozvoji osobnosti malých obyvatel. Paradoxem je, že to, co hýbe naší společností v posledních měsících, není názor většiny obyvatel České republiky, proto ještě větším paradoxem je, že oficiální představitelé státu zarytě mlčí jak ke kauze Koněva, tak k chorým představám starosty jedné z městských častí Prahy, který chce stavět památník Vlasovcům.“

Zrovna včera Ministerstvo kultury ČR odmítlo prohlásit sochu maršála Ivana Koněva v Praze 6 za kulturní památku. Podle ministerstva není památník umělecky významnějším dílem a nepřesahuje dobový průměr. Návrh podal místopředseda KSČM Petr Šimůnek. Příběh pokračuje? 

Chápu pana ministra správně, že větší kulturní památkou je socha prezidenta Václava Havla, která je zapsána do památek chráněných UNESCO? Neochota přidat památník do seznamu kulturních památek je skandální rozhodnutí, protože sice nejde o kulturní skvost, ale je uměleckým dílem sochaře Zdeňka Krybuse a dalšího umělce, Vratislava Růžičky. A pokud jsou dílem umělců, proč to tedy není kulturní památka? A nejsou  náhodou symbolem vítězství květiny šeříku, které umělci vložili do rukou osvoboditelů Prahy, aby tuto myšlenku další generace předávaly dál? To sice nemůže vědět ten mladík, co se snažil porušit pietu s vlajkou NATO v rukou a svými skandálními výroky, možná to neví ani pan starosta Prahy 6, ale pan ministr by snad mohl! Myslím, že neřeknu nic nového, když připomenu větu, která se v poslední době stává pro nás: Národ, který nectí svou minulost, nemá ani budoucnost a je odsouzen ji prožít znovu. Socha maršála Koněva je majetkem HM Praha. Pan starosta Prahy 6 je pouze veřejným činitelem a představitelem městské časti na přechodně zvolenou dobu  a nemá právo samostatně rozhodovat o jejím osudu,  také se o ni má starat, jak nakonec zní i z mezinárodní dohody mezi RF a Českou republikou.  Pokud to nechápe mladý a nezkušený pan starosta, tak by bylo na místě, aby mu to připomněli jeho zkušenější političtí kolegové, možná sám prezident, pan Zeman, který se zatím k celé věci nikdy nevyjádřil oficiálně. Zrovna jako pan premiér!

Za chvíli celá Evropa bude slavit Vánoce – svátky míru, klidu, duševní a rodinné pohody, rozjímání a pokory. Co byste chtěla popřát svým spoluobčanům?

Možná je čas zamyslet se nad tím, kam až se můžeme dostat, jaký osud nás čeká, pokud uspořádáme střety a skandály u pomníků mrtvých, na místech, kde by v normální společnosti měli vzdělaní lidé mlčet, ne křičet, když se budeme snažit o přepisování svých vlastních dějin a ztráty své národní identity. Doufám, že ta sváteční atmosféra dodá klid a mír i do duší těch, co neslyší většinu svých spoluobčanů a nedovolí se tak vysmívat svým předkům, kteří po boku maršála Koněva osvobozovali metropoli své rodné vlasti!

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.