Evropská unie zavedla sankce proti Ruské federaci, což byl přímý zásah do mnoha ekonomik národních států. Považujete to za správné?

Stopka: Ať hledám, jak chci, ani z pozice občana SR ani příslušníka EU nenacházím jediný logický důvod na takovýto postup a nepovažuji ho ani za perspektivně prospěšný pro žádný její členský stát. Obzvlášť, pokud vedle této politiky postavíme jako kontrolní maják principy demokracie, mírumilovnosti, lidských práv a odpolitizování obchodu, kterými se všude tak velmi ohánějí právě nositelé a realizátoři tohoto hloupého a destruktivního nápadu. Jde o surové prosazování cílů, kořistnicky nastolených mocipány amerického velkokapitálu, usilujících o světovládu pod jejich diktátem. Politika protiruských sankcí je, dříve či později, odsouzena k zániku. Škodu budou snášet její iniciátoři a jejich nahlouplí vykonavatelé, kteří odmítají hledat cesty prospěchu pro vlastní stát. Východiska minimalizující škody sankční politiky proti Rusku má každý národní stát. Stačí, aby jeho politikům záleželo na prospěchu vlastních občanů a podniků. Chce to jen trochu jasné mysli a pevný charakter, aby se vhodná cesta nejen našla, ale i využila. Váhavci a tradiční oportunisté vyčkáváním, jak to všechno dopadne, okrádají svůj národ. Přinejměnším je však k podivu, že přes všechny sankce, iniciované proti Rusku mocenskými kruhy USA, obrat vzájemného obchodu mezi oběma těmito státy roste.

Slovensko je zároveň členem NATO, které oklešťuje hranice Ruské federace. Znamená to, že představitelé Aliance připravují konflikt s RF?

Ruské hranice oklešťovat nemohou, na to už dnes nemají sílu. Vojenský zásah Ruska, na pozvání vlády Sýrie, počínaje rokem 2015 a podporovaný přiměřenou informační kampaní, velmi jasně ukázal, jak se změnily ekonomické a vojenské možnosti Ruska. Nárůst jeho autority se projevuje v aktuální světové politice i její přípravě v samotné Bezpečnostní radě OSN. NATO se v této situaci může jen snažit narušovat svrchovanost Ruska prostřednictvím tlaku deformovaného veřejného názoru, podněcováním šovinistických sklonů s nimi kompatibilních politiků bývalých republik Sovětského svazu, podněcováním mezistátních sporů například o Kurily nebo Sachalin, o prodej ropy a podobně. Může vytvářet nátlak hrozbou ozbrojeného konfliktu přípravou nástupního teritoria, nárůstem sil a prostředků, kam patří i vypovězení smluv o protiraketové obraně a raketách se středním a menším doletem.

Nebezpečné je získávání bezduchých spojenců mimo i uvnitř ruských hranic. Vždyť vnitřní nejednota je nejhorší nepřítel Ruska. Samozřejmě, že druhá strana nebude stát a dívat se na chod událostí s vyvalenýma očima a rukama za zády. Jistě ne náhodou pomáhá Rusko Číně budovat komplexní systém protiraketové obrany. Tím se od základů mění celá architektura světové bezpečnosti a možnosti celého NATO úměrně padají. Musím vám však dát za pravdu, celé toto dění ve světě se Slovenské republiky živě dotýká.

Článek byl původně zveřejněn v časopise Extra plus.