Nejisté prognózy

Ačkoliv s přibližujícími se britskými volbami byly tyto prognózy stále zdrženlivější. Ještě tři týdny před volbami se předpokládalo, že konzervativci získají poměrně silnou většinu na 50-60 křesel. Předpověď uveřejněná sociologickou společností YouGov 24 hodin před otevřením volebních místností snížila tento počet na 28 křesel, což může být pro Borise Johnsona kritické.

Je však pravda že předpovědi britských sociologů se velmi často nenaplňují. A není to jen jejich chyba. Ve Spojeném království je politická agitace povolena a dokonce silně podporována až do uzavření volebních místností. A tak se stává, že mnohé strany dávají hlavní důraz na kampaň v posledním dni, kdy je nutné přimět své voliče, aby hlasovali.

Kromě toho obrovskou roli dosud hraje tisk (politická agitace v televizi a v rozhlase je v Británii značně omezena). Proto velmi záleží na titulních stránkách novin, a to zvláště během hlasovacího dne. Je pochopitelné, že sociologové nic z toho předpovědět nemohou.

Mnohem přesnějším ukazatelem nejsou údaje z nedávného průzkumu veřejného mínění, ale titulní stránka nejvíce vydávaných novin v zemi, The Sun. Koho podporuje jejich majitel Rupert Murdoch, ten prakticky vždy vyhrává. Letos noviny jednoznačně podpořily Konzervativní stranu.

Nerozhodnutí voliči

Nelze také zapomínat, že v Británii je většinový volební systém. Vzhledem k tomu politická síla, která je v celé zemi velmi populární, ale přenechala konkurentům několik okresů, může získat mnohem méně křesel v parlamentu. V dějinách byly i takové případy (jako například ve volbách v roce 1910), kdy strana, která prohrála volby, získala většinu v Dolní sněmovně.

Zvláště aktuální je to pro současné volby - rekordní v počtu nerozhodnutých voličů (až čtvrtina populace) a v počtu lidí, kteří jsou ochotni přejít k jiné straně (až 40 %). Podle názoru řady odborníků může o osudu voleb rozhodnout 41 tisíc nerozhodnutých občanů v pouhých 36 ze 650 volebních obvodů. Právě o tyto hlasy a tyto okresy se v předvečer 12. prosince rozpoutal zoufalý boj.

Názorným příkladem je harmonogram předvolebních cest Borise Johnsona. Během tří dnů navštívil pět okresů střední a severní Anglie, které patří do tzv. červeného pásma (proletářské regiony tradičně hlasující za labouristy), ale zároveň podporující Brexit v referendu. Právě na takové voliče se konzervativci zaměřili a právě proto udělali z odchodu z Evropské unie hlavní téma své kampaně.

Kampaň labouristů

Labouristé se naopak snažili odsunout Brexit do pozadí a soustředit se na krizi národní zdravotní služby (NHS). V posledních dnech kampaně velmi aktivně zdůrazňovali příběh čtyřletého chlapce, který byl přijat do nemocnice v Leeds s podezřením na zápal plic, kde se však pro něj nenašla postel a prostě ho položili na zem. Johnson byl zvláště kritizován za to, že se odmítal podívat na fotografie chlapce a reagovat na tento případ. Určitě po této události přijde o nějaká procenta hlasů.

Kromě toho labouristé věnovali značné úsilí a peníze do kampaní přímo v Johnsonově okrese (Uxbridge, kdysi elitní předměstí Londýna). Poslední volby tam vyhrál s relativně malým náskokem před jeho oponentem - deseti procenty. A nyní sociologové, kteří prozkoumali náladu v okrese, říkají: „měl by se obávat“. Levicoví aktivisté dokonce zahájili kampaň za registraci bezdomovců na lodích, což jim dává právo volit - samozřejmě proti Borisovi. Pokud Johnson prohraje, bude to první případ současného předsedy vlády od roku 1906, kdy Arthur Balfour prohrál ve svém okrese. A rozhodně se nikdy v historii britského parlamentarismu nestalo, že by strana současného předsedy vlády vyhrála, ale on prohrál.

Konzervativci na druhé straně zahájili bouřlivou kampaň proti svým hlavním konkurentům a obvinili je z antisemitismu. Strana Jeremyho Corbyna upozornila na rychlé demografické změny Albionu a k ní se připojilo mnoho lidí z Blízkého východu a jižní Asie (tj. muslimských oblastí planety). Někteří z nich si opravdu dovolovali antisemitské poznámky. Konzervativní tisk se však pokusil pověsit visačku xenofobie na celou stranu a na Corbyna osobně a neustále ho nutil, aby převzal odpovědnost za tento problém.

Za vše může Rusko

Labouristé v reakci na to nenašli nic lepšího, než uspořádat protiruskou kampaň, a pokusili se představit vládnoucí stranu jako „agenty Kremlu“. Z toho důvodu, že mezi jejími sponzory jsou také uprchlí oligarchové, kteří již dávno opustili Rusko a získali občanství v Británii (například Alexander Těmerko, který byl v Rusku vyšetřován v případu Jukos). Labouristické noviny The Observer si dokonce dovolily na titulní stránce takový nadpis: Bývalý agent KGB se setkal s Borisem Johnsonem. V samotném článku nic senzačního nebylo, prostě se uvádělo, že na jednom večírku se Johnson potkal s ruským byznysmenem Alexandrem Lebeděvem. Tomu patří několik anglických novin a nejednou navštěvoval různé „okolopolitické“ večírky, kterých se účastnili britští politici. Ale nafukovat „senzaci“ z ničeho bylo třeba právě teď, před volbami.

Je pravda, že konzervativci jim nezůstali nic dlužni. Když Corbyn uveřejnil tajné informace o obchodních jednáních mezi Washingtonem a Londýnem, během nichž se údajně hovořilo o žalostném osudu NHS, konzervativní tisk rovněž nafoukl z ničeho konspirační teorii, že únik byl speciálně organizován pro opozici všudypřítomnými ruskými hackery na pokyn Kremlu. To znamená, že „agenty Moskvy“ se v těchto volbách stali i konzervativci, i labouristé.

Není divu, že známý londýnský kremlolog Ben Judah uveřejnil článek ve Washington Post s charakteristickým nadpisem: „Rusko už vyhrálo britské volby“. Ať zvítězí kdokoliv, od nynějška budou „agenti Kremlu“ vládnout Albionu a jiní „užiteční idioti Ruska“ půjdou do opozice. Proč, ptáme se, má britský volič vůbec chodit do volebních místností, když známe výsledek voleb?

Bude Brexit?

Protiruská agenda však byla samozřejmě pouze pozadím, které spíše vyvolalo satirické komentáře, neboť společnost už byla přesycena tímto tématem po Skripalových. Hlavní otázkou pro mnohé v Británii i v zahraničí je pouze jedna věc: jaký je osud Brexitu po volbách? Potenciální vítěz Johnson postavil kampaň na slavnostním slibu vyvést zemi z Evropské unie příští rok za každou cenu. Vlastně kvůli tomu zahájil předčasné volby, které jsou pro něj riskantní - aby potlačil opozici proti Brexitu v rámci své frakce a vše převzal pod kontrolu.

Nelze však zapomenout, že ještě zcela nedávno tentýž Johnson slavnostně slíbil, že vyvede Británii z EU do 31. října tohoto roku nebo „zemře v příkopu“. Nakonec ani Brexit nezajistil, ani příkop nepoctil svou návštěvou. Příští slavnostní slib na stejné téma by tedy měl být také přijímán se značným podílem skepticismu.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.