Sputnik: Český premiér Andrej Babiš tento týden na summitu v Bruselu, věnovanému boji proti změnám klimatu, hodlá usilovat o vstřícnější pravidla pro rozvoj jaderné energetiky (zejména státní pomoc při výstavbě jaderných bloků). Babiš chce svůj souhlas s plánem uhlíkové neutrality do roku 2050 vyměnit za peníze a za usnadnění rozvoje jaderné energetiky. Jsou podle Vás v současné době nezbytně nutná nová pravidla a proč?

Doc. Ing. František Hezoučký: To, že Česká republika nemá tč. jinou možnost než vydat se cestou jaderné energetiky, je dnes akceptováno už i našimi zeleně smýšlejícími spoluobčany. Ostatně jsem jedním z nich, i když stranicky neorganizován. Jde tedy o to, abychom to vysvětlili i Bruselu. Pan premiér je dobrý vyjednavač, takže nepochybuji, že uspěje. Mně je trochu líto, že musíme žádat o podporu z Bruselu.

Jedním z náhradních řešení pro jaderné elektrárny a uhlí jsou malé JE. Například polský miliardář Michał Sołowow chce ve své chemičce do roku 2027 zprovoznit jadernou elektrárnu o kapacitě 300 megawattů. Premiér Babiš tuto myšlenku také podporoval, a to v dubnu letošního roku ve svém projevu na Evropském jaderném fóru. Proč se podle Vás tento směr v české energetice zatím nevyvíjí?

Jaderné elektrárny malého a středního výkonu – blok s výkonem 300 MWel patří ke střednímu výkonu - byly vývojové stupně a dnes je nikdo v rozvinutém světě, kdo rozmýšlí ekonomicky, nestaví. Nejsou ani na trhu. A pro země jako je Polsko, ale i Česká republika, to není řešení rozumné. Vím, že někteří poradci s takovými myšlenkami přichází, ale chce-li pan Sołowow učinit racionální rozhodnutí, pak zvolí raději blok s výkonem nad 1000 MWel. Díky Bohu se tento směr nevyvíjí v České republice a doufám, že ani nebude. Jde o momentální nápady, které neprošly řádnou oponenturou.

Dostavba Dukovan je naplánována na rok 2029 a ukončení v roce 2036. Nakolik je reálný tento termín ukončení stavby, když má finský reaktor zpoždění deset let a ten francouzský zatím osm? Proč se termíny stavby v obou případech odkládají?

Předpokládá-li se skutečné zahájení prací na staveništi v r. 2029, je ukončení v roce 2036 reálné, bude-li zvolen dobrý, vyzrálý a vyzkoušený projekt a bude-li vybrána správná skupina inženýrů a techniků pro realizaci. Organizace se musí chopit lidé, kteří výstavbě rozumějí. Zpoždění, která uvádíte, se týkají stavby Olkiluoto 3 ve Finsku podle francouzského projektu EPR. Ten projekt vyžadoval spoustu dodělávek a nekvalitních dodávek. V neposlední řadě Francie ztratila specialisty schopné řídit velké stavby.

Jeden z 6 dodavatelů bloku Dukovan bude vybrán do konce roku 2022 (ruský Rosatom, francouzská EDF, jihokorejská KHNP, čínská China General Nuclear Power, společný projekt Arevy a Mitsubishi Atmea a severoamerický Westinghouse). Jaká společnost má podle Vás největší šanci vyhrát tendr? Jak velkou roli by v tom hrála politika, zejména nedávná zpráva BIS o hrozbě ruského a čínského vlivu v ČR?

Prostudoval jsem bezpečnostní rysy všech potenciálně nabízených projektů a již na Jaderných dnech v dubnu roku 2018 na Západočeské univerzitě v Plzni jsem je v prezentaci „Český a slovenský průmysl a nový jaderný blok“ hodnotil z hlediska potřeby a užitečnosti pro český průmysl a energetiku. Mimo jiné jsem jako kritéria uvažoval

1. Bezpečnost,


2. Objem práce (služby a náhradní díly) pro český a slovenský průmysl na celou dobu životnosti bloků ˃ 60 let. Na takové práci vyrostou noví specialisté, které náš průmysl i energetika potřebují. Vyrostou při práci – (bez práce nikoli !!!) = šance uplatnit se na dalších zakázkách,


3. Transfer know-how,


4. Cena.

Řešení, ke kterému jsem dospěl, je: koupit projekt nejlepšího jaderného ostrova, který je dnes na trhu, integrovat jej Energoprojektem Praha s českým projektem konvenčního ostrova a postavit si elektrárnu sami stejně, jak jsme stavěli Dukovany i Temelín.  Za nejlepší projekt jaderného ostrova, který nejlépe vyhovuje výšeuvedeným kritériím (zejména bezpečnosti), považuji petrohradský projekt zrealizovaný a již provozovaný v Ruské federaci a momentálně ve výstavbě na staveništi Hanhikivi ve Finsku, Maďarsku (Paks 2) a Bělorusku (Ostrovec). Výstavba vlastními silami by přinesla nejvíce práce našemu průmyslu, ale i energetika by měla skvělé zázemí a servis na celou dobu provozu.  Pokud ve výběru zvítězí netechnická – politická – hlediska, bude to ke škodě českému průmyslu i české energetiky.

Proti stavbě nového jaderného zdroje v ČR se dlouhodobě staví čeští a zahraniční ekologové. Hornorakouský radní pro životní prostředí Rudi Anschober se obrátil na Evropskou komisi s požadavkem, aby prověřila plány Česka na rozšiřování jaderných elektráren Temelín a Dukovany. Hornorakouský politik požadoval také, aby se v případě žádosti Česka o prodloužení životnosti jaderných bloků závazně zkoumaly přeshraniční dopady na životní prostředí a aby byla stanovena hranice pro dobu provozu jaderných elektráren. Nakolik tato žádost může plán stavby ohrozit? Může podle Vás evropské právo zasáhnout do českých národních zájmů v energetice?

Není pravdou, že se proti novému jadernému zdroji staví čeští i zahraniční ekologové.  Mnozí čeští už dospěli k poznání, že jiná cesta než jádro momentálně není, musíme-li se vzdát spalování uhlí. Pan Anschober se bil už i proti dokončení temelínských bloků a pokračovat v tažení proti jádru bude i nadále. Je to jeho přesvědčení i politický program. Můžeme mu naše důvody vysvětlovat, ale myslím, že je zná.  Plány staveb jakákoliv prověrka ze strany EK nemůže ohrozit.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.