„Myslím, že šance jsou, ale žádná záruka úspěchu není, jak jsme se přesvědčili z minulých zkušeností,“ hodnotí situaci v rozhovoru se Sputnikem expert Fondu národní energetické bezpečnosti Ruska a Finanční univerzity při vládě RF Stanislav Mitrachovič.

Mitrachovič: Avšak nyní navzdory všemu naše vztahy s Českou republikou nejsou tak špatné. Češi například neskrývají, že se zajímají o tranzit plynu přes Nord Stream 2 přes Německo do Česka a dále o dopravení do Rakouska. Spojuje nás nejen energetika, ale existuje spousta dalších aspektů vzájemných vztahů. Třeba stejní turisté! Jednoduše řečeno, pokud jiné nadpozemské síly nezasáhnou, proč by Moskva a Praha nemohly pracovat na jaderném projektu, jako například ve Finsku?

Chci jen upřesnit, pokud Rosatom vyhraje tender a pokud bude přijat do soutěže, necouvnou Češi?

Život je boj a stát se může všechno. Nyní je však naděje na osobu Andreje Babiše a jeho vliv na parlament, kde má hnutí ANO silnou pozici. Premiér samozřejmě bude brát v úvahu i čistě obchodní hledisko. Pokud vyhrajeme, pak bude muset česká vláda dokázat Evropské komisi, že spolupráce s Ruskem je oprávněná. Argumentem zde může být naše spolupráce s Finskem, ke které z pozice Evropské unie nejsou žádné stížnosti. Připomenu, že Finům stavíme jaderné elektrárny z peněz Ruského národního sociálního fondu. To znamená, že Finové věří nejen profesionalitě Rosatomu, ale také penězům, které naše vláda posílá na stavbu, což je samo o sobě příběh velmi ojedinělý. Také jsou projekty na obnovení výstavby jaderných elektráren v Bulharsku, existuje projekt na dokončení jaderných elektráren Paks v Maďarsku. A samozřejmě by nebylo špatné získat ještě jeden projekt – český.

Jaderné elektrárny Dukovany a Temelín nebyly stavěny jen za aktivní pomoci Sovětského svazu, ale do dnešního dne jsou napájeny ruským palivem. Jaký přínos by Čechům přineslo to, že by na jejich dokončení pracovali specialisté z Ruska?

Pokud je jaderná elektrárna postavena podle průmyslového, technického řešení jedné země, jedné školy, je obtížné svěřit její dokončení jiné škole. Ruští specialisté, kteří postavili tento jaderný objekt, to ví ze všech nejlíp. Například chápu, jaký druh paliva se tam má dodávat. I když je samozřejmě možné se spokojit s kopiemi ruského paliva. Ano, společnost Westinghouse má závod ve Švédsku, kde se vyrábí palivo pro jaderné elektrárny sovětského průmyslového designu. Všichni dobře víme, že takové palivo se dodávalo do Česka a že v jaderných elektrárnách v důsledku toho vznikaly technické problémy.

Ne, já nejsem proti technologiím a procesům výroby analogických paliv. Samotné Rusko vstupuje na trh s jaderným palivem a snaží se ho dodávat do zemí, kde jaderné elektrárny fungují podle jiného designu. Například máme takové palivo Kvadrat, které se může použít na 100 reaktorech v Evropské unii a USA. Palivová soustava Kvadrat je projekt ruského paliva pro jaderné elektrárny západního designu. To znamená, že se snažíme dělat to stejné, co se Američané snaží dělat v Česku. Jedná se o formu mezinárodní soutěže. Ale… pokud bych já vedl jadernou elektrárnu nebo jaderný průmysl v Česku, dal bych stejně přednost práci s těmi, kteří stanici navrhli a postavili. Protože takové řešení je to nejlogičtější a nejbezpečnější. Ačkoliv nejsme naivní děti a dobře to chápeme: při výběru realizátora hrají roli i další faktory – ekonomické (touha ušetřit), politické (včetně touhy projevit loajalitu USA, jak se stalo v minulosti s bulharskou jadernou elektrárnou Belene). Někdy takové faktory mohou převládat. Ale osobně věřím, že Rosatom může vyhrát konkurz na dostavění Dukovan. Vždyť mírový atom je ta sféra, kde má Rusko pokročilé technologie, největší kompetence na světě ve srovnání s ostatními mezinárodními hráči.

​Bylo oznámeno, že stavba začne v roce 2029 a bude dokončena v roce 2036. Je to reálný termín? Řada českých odborníků o tom pochybuje. Předseda Komory obnovitelných zdrojů energie Štěpán Chalupa doslova řekl: „Nevím, na čem je založen předpoklad, že dokončit nejsložitější stavbu světa, kterou nedokázala v termínu ani Francie ani Finsko, dokáže Česko. Země, která nezvládá dostavět dálniční síť.”

V tomto případě nemůžou být poskytnuty žádné záruky. Taková rizika podstupují všechny velké projekty. Další věc je, že až bude reaktor spuštěn, bude schopen být v provozu 60 let. Je tu ještě jeden důležitější bod. Země by měla určit svůj postoj k jaderné energii. Češi tak dosud jasně neučinili. Orientují se na mírový atom nebo na zelenou alternativu? Pokud na to druhé, tak kolik mohou do dané volby investovat? Osobně se domnívám, že jaderná energie je v předvídatelných desetiletích úplně racionální volbou. Tedy do momentu, dokud nedojde k celkovému přenosu energie do obnovitelných zdrojů.

Jak bude sousední Rakousko reagovat na skutečný začátek procesu dokončení jaderné elektrárny Dukovany vládou České republiky?

Myslím si, že velmi negativně. Tam přece nemají rádi mírový atom. I když si všímám, že v Evropské unii neexistuje jednotné stanovisko ohledně tohoto tématu. V Německu je postoj k jaderným elektrárnám negativní, stejně tak jako i v Itálii… Německo se vydalo směrem k aktivnímu rozvoji obnovitelných zdrojů energie, prostě si to mohou dovolit. Populace se vyrovnává s vysokými cenami elektřiny. Pokud to porovnáme s ekonomicky slabými evropskými zeměmi (například s Rumunskem), pak se ceny jednoduše občas liší. Jednoduše řečeno, to, co si mohou dovolit bohatí Němci, nebo řekněme, Dánové, si jejich sousedé dovolit nemohou. V Polsku, kde jaderné elektrárny vůbec neexistují, spoléhají na uhlí. A nehledě na všechny pokusy Evropské komise a německých politiků donutit Poláky, aby se vzdali uhlí, tak to nečiní. Všichni to mají různě. Francouzi mají obecně až 80 % elektřiny vyrobené v jaderných elektrárnách. Britové staví novou jadernou elektrárnu Hinkley Point s využitím čínských vypůjčených prostředků a francouzské technologie. Takže Německo ani uvnitř Evropy nemůže všechny přesvědčit, aby přešli na dražší energii. Každá země si v tomto případě vybírá svou vlastní cestu. Zajímavé je, že všichni žijí vedle Francie a je prostě nemožné přimět Francouze, aby upustili od jaderné energie – pokud vezmeme v úvahu, že nyní dochází k aktivnímu zavádění elektrických automobilů… Ne, neumím si představit, že by někdo mohl přesvědčit Paříž, aby přešla na větrnou energii a solární panely.  

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.