Sputnik se obrátil na absolventa ukrajinistiky na FF UK (ukrajinský jazyk, literatura, historie) a soudního tlumočníka ukrajinského jazyka, Milana Skálu, aby čtenářům vysvětlil dvojí metr v postoji českých politiků v kauze pomníku maršála Koněva a hledání temných stránek jeho biografie, stejně jako vytvoření a uctění nových hrdinů, kteří vyhovují nové politické agendě. Skála ve svém písemném komentáři zpochybnil heroizaci Vasyla Makucha a uvedl, pro koho můžou být přínosné dezinformace proti Rusku a proč ukrajinští diplomati musí změnit svou rétoriku v Evropě. 

Česko odpouští Ukrajině mnoho věcí, které by v případě Ruska netrpělo

Sputnik: Dne 5. listopadu se v Praze 10 konala oficiální pamětní událost na počest sebeupálení Vasyla Makucha, ukrajinského vojáka armády UPA a bojovníka proti totalitnímu režimu. Můžete si vzpomenout na nedávné události v Praze 6 a úsilí místní samosprávy o přenesení památky maršála Koněva, který osvobodil Prahu spolu s jednotkami sovětské armády? Socha osvoboditele maršála Koněva nevyhovuje zástupcům města Prahy, hledají temné stránky jeho biografie, přidávají vysvětlení k jeho biografii. S mostem pojmenovaným po bojovníkovi OUN-UPA nikdo nemá nejmenší problém. Proč se u této otázky používá dvojí metr?

Milan Skála: Připomeňme si nejdříve důležitý fakt, který uvádějí ukrajinské prameny. Ukrajinský nacionalista Vasyl Makuch bojoval v OUN-UPA (banderovci), kde se i vyznamenal. Tedy v organizaci, která má na svědomí desetitisíce lidských životů – především Poláků a Židů, ale také několik set Čechů, vezmeme-li v úvahu nejen volyňské Čechy, ale i civilisty a příslušníky našich ozbrojených složek, zavražděné banderovci na území Československa po 2. světové válce. Pro nás je důležité, že OUN, původně ideologická část této organizace, byla v roce svého založení pro svůj radikálně nacionalistický, šovinistický a antisemitský charakter v Československu zakázána. Vyznačovala se protičeskoslovenskými postoji. Při vší úctě k pozdějšímu činu Vasyla Makucha jej lze jen těžko v tomto období nazvat bojovníkem za svobodu a demokracii. Jedná se tedy o kontroverzní osobnost. Jak je ale vidět, není kontroverze jako kontroverze. V jiném pražském obvodu se hledají zástupné důvody pro to, aby byl odstraněn památník osvoboditele maršála Koněva. Údajné temné stránky jeho biografie jsou zdůrazňovány a jeho kontroverzní charakter má být důvodem k odstranění jeho památníku, přičemž temná stránka života Vasyla Makucha se buďto zamlčuje, anebo bagatelizuje.

Očekával bych tedy, že na Makuchovu lávku bude umístěna vysvětlující tabulka k jeho biografii. Domnívám se, že důvodem pro použití dvojího metru je snaha za každou cenu podpořit Ukrajinu v hybridní válce s Ruskem, a to i za cenu toho, že jsou na Ukrajině přehlíženy jevy, které se neslučují s evropskými hodnotami a které by v případě jejich výskytu v jiných demokratických zemích vyvolávaly značnou nevoli. Mám tím na mysli zvláště radikální nacionalizmus, heroizaci kolaborantů s nacisty, přepisování dějin apod. Dalším důvodem, proč Makuchova lávka na rozdíl od památníku Koněva nevyvolává kontroverze a pamětních akcí se účastní i naši ústavní činitelé, včetně místopředsedy Senátu, může být i neznalost Makuchovy biografie, kdy informace o jeho angažmá v OUN-UPA na pamětní desce uvedena není, přičemž ze záznamu pořízeného na pamětní akci nevyplývá, že by někdo z řečníků na tuto okolnost explicitně poukázal. Zůstává tedy otázka, jestli našim ústavním činitelům nevadí skutečnost, že Makuch byl v mládí členem šovinistické a antisemitské organizace, která má na svědomí desetitisíce lidských životů a která byla známa svými protičeskoslovenskými postoji, anebo jestli o této skutečnosti vůbec nevědí. Této akce se měl zúčastnit i představitel Kanceláře prezidenta republiky, což mě vzhledem k tomu, jaké názory má na banderovce pan prezident, překvapilo. 

Hledání nových hrdinů a diskreditace Rudé armády

Můžeme tuto událost zařadit do aktivit spojených s devalvací významu dějin druhé světové války v Evropě se snahou nalézt jiné hrdiny, kteří vyhovují nové politické agendě?

Ano. Uvedu příklad. Ačkoliv se v Česku výsledky 2. světové války nezpochybňují, vidím určitou tendenci spočívající ve snaze zmenšit význam Rudé armády při osvobození Československa, a to cestou její diskreditace. Účelově se zdůrazňují a vytrhávají z historického kontextu negativní děje, které doprovázely příchod Rudé armády, tedy např. činnost SMERŠe, únosy běloemigrantů, heroizace Vlasovců, účelově se poukazuje na to, že americká armáda by dokázala osvobodit Prahu dříve apod. Domnívám se, že s těmito jevy je manipulováno tak, aby výsledek vyzněl v neprospěch Rudé armády, a tedy v důsledku i v neprospěch současného Ruska, které se k jejímu dědictví hlásí. Příkladem určitého posunu v chápání hrdinství můžou být i výroky některých veřejně známých osobností, které naznačují, že bojovníkem za svobodu a demokracii byl v zásadě kdokoliv, kdo bojoval proti totalitárnímu Sovětskému svazu, a je vlastně jedno, jestli nosil uniformu SS nebo se účastnil protižidovských pogromů či etnických čistek.  Na evropské úrovni mě v tomto kontextu zaujala čerstvá zpráva z Valného shromáždění OSN, kde byla 7. 11. 2019 přijata rezoluce o boji proti heroizaci nacizmu, přičemž členské státy EU se zdržely hlasování a proti rezoluci byly pouze dvě země – USA a Ukrajina.   

Odhalování ruské propagandy jako způsob, jak vybudovat kariéru

Senátorka Chmelová ve svém projevu řekla následující slova: „Jako členka zahraničního výboru Senátu Parlamentu České republiky se znepokojením sleduji snahu Ruské federace obnovit si svůj vliv v zemích bývalého východního bloku. Samozřejmě i na Ukrajině, i u nás. Za poslední léta se nezměnilo skoro nic na ukrajinském Donbasu. Zdejší konflikt postupně zamrzává. Okupovaný Krym zůstává Putinovi. U nás jde o menší, ale o to nebezpečnější způsoby hybridního boje: financování podivných médií, financování politických stran, usilujících o rozbití EU, pozvánky pro divné lidí na oslavu státní samostatnosti atd.“ Jakou část české společnosti podle Vás zastupuje paní senátorka? Nakolik se česká společnost cítí být součástí/svědkem hybridní války?

Paní senátorka je politička. Předpokládám tedy, že říká to, co od ní její voliči chtějí slyšet. A je třeba přiznat, že část voličů považuje Rusko za bezpečnostní hrozbu a očekává od své politické reprezentace ujištění toho, že jsou jejich obavy oprávněné. Myslím si, že pojmy jako hybridní válka, dezinformační média nebo ruská propaganda jsou politicky vděčné a efektivní, ačkoliv málokdo vlastně přesně ví, co si má pod nimi konkrétně představit. Zdá se, že odhalování ruské propagandy je dobrý job a dává možnost, jak udělat kariéru. Placení odborníci ve státní správě a nestátních organizacích jsou připraveni odhalovat ruskou dezinformační propagandu téměř všude.  Někteří z nich pořádají přednášky, jezdí po školách, vydávají knihy, přičemž si z této činnosti „udělali živnost.“  Nevím, jestli česká společnost, ale vypadá to, že paní senátorka se součástí hybridní války cítí.   

Byla Ukrajina skutečně obětí ruské agrese nebo kolébkou impéria 

Během této pietní akce velvyslanec Ukrajiny v České republice Jevhen Perebyjnis pronesl následující slova: „Komunistická moc se snažila ze všech sil, aby jméno Vasyla Makucha padlo do zapomnění. Měli z něho děsivý strach, protože Vasyl Makuch, stejně jako Čech Jan Palach, věřil, že jimi zamluvené živé pochodně probudí společnost z rezignace, nedovolí jí zříct se svých myšlenek a být svobodným člověkem ve svobodné zemi. Před 20 lety bylo v Doněcku založeno muzeum věnované Vasylu Makuchovi a Oleksu Horniakovi, který se taky upálil na protest proti sovětské politice v Ukrajině. V roce 2014 na začátku ruské okupace na Donbasu byla tato budova okupována. Část jejích exponátů a archivů se podařilo vyvézt, zbytek byl zabaven okupačním režimem. Totalitní moc nesvobody stále nenechává Vasyla Makucha na pokoji.“ Jak byste tato slova ukrajinského velvyslance okomentoval jako ukrajinista a expert na současné ukrajinské reálie? 

Pan velvyslanec je zkušený diplomat. Předpokládám tedy, že jeho projev je v souladu s ukrajinskou zahraniční politikou a byl prosloven tak, aby vyvolal požadovaný efekt. Trochu mě překvapilo jeho tvrzení o „ruské okupaci Donbasu“, vyslovené v době, kdy na Donbasu dochází k historickým událostem – dlouho očekávanému odsunu na jedné straně ukrajinského a na straně druhé separatistického vojska, přičemž Rusko nejednou prohlásilo, že se nepovažuje za účastníka tohoto konfliktu. Jinak si myslím, že projev pana velvyslance nevybočuje z kontextu nového pojetí ukrajinských dějin, který spočívá v líčení Ukrajiny v rámci SSSR jako oběti ruské agrese a Ukrajinců jakožto utiskovaného národa. Při této příležitosti mě napadají slova významného ukrajinského politologa Vadima Karasjova, který nedávno v jedné ukrajinské talk show k této „teorii oběti“ naopak trefně uvedl: „Nikdy jsme nebyli provincie, na to zapomeňte, nebyli jsme kolonie v Sovětském svazu, byli jsme národem tvořícím impérium.“ Já osobně bych spíše uvítal, kdyby ukrajinský zastupitelský úřad v Česku zvolil pozitivní kulturně-politickou propagaci Ukrajiny, neboť časté zdůrazňování ublíženeckých nebo kontroverzních témat je spíše kontraproduktivní a odrazuje mnohé potenciální příznivce Ukrajiny.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.