Paní inženýrko, jaký je váš „evaluační posudek“ na práci Jeana-Claude Junckera, jenž předsedal Evropské komisi a kterému v prosinci vyprší mandát?

Kateřina Konečná: Přestože jsem se dlouho obávala, že tento den nikdy nepřijde, brzy nadejde ta krásná chvíle (patrně 1. 12. 2019), kdy Jean-Claude Juncker přestane být předsedou Evropské komise.

Je to tak špatné?

Junckerova pětiletá vláda rozhodně nebyla ověnčena vavřínem úspěchů, což pocítili zejména Češi, kterým sliboval ukončení dvojí kvality potravin. Se jménem odcházejícího předsedy se tak budou spojovat nejvíce jeho nechvalně slavné alkoholové taškařice na oficiálních zasedáních EU a zahraničních cestách, ale hlavně vejde do evropských dějin jako někdo, za jehož vlády poprvé došlo k odchodu členské země z EU (viz Brexit, pozn.).

Hlavní problém byste viděla v čem?

Určitě v (ne)činnosti Evropské komise, ať jde o migrační krizi či jiná témata. Komise vedená Junckerem se naučila zdržovací taktice a mlžení tak, že by na ni byl pyšný určitě i Humphrey Appleby z TV seriálu „Jistě, pane mistře“. Vezměte si případ palmového oleje. Komisaři se vymlouvali na to, že čekají na roky opožděnou studii, kterou podle mých zpráv měli již dávno v šuplíku. Nakonec přišli s tím, že si expertízu musí nejdříve nastudovat. Aféra Dieselgate nám „pro změnu“ ukázala, že komise roky kryla velké automobilky a nečinně přihlížela tomu, jak byli spotřebitelé klamáni.

Zmínila jste brexit?

Po brexitu se předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker rozhodl nastartovat debatu o budoucím vývoji EU a předložil pět scénářů. Pouze jeden z nich počítal se spoluprací i v sociální oblasti a jinak šlo vlastně pouze o jednotný trh. Sám Juncker několikrát změnil názor na to, který scénář vlastně sám podporuje. Poslední kapkou pro mě bylo, když se současná Komise podvolila tlaku zbrojařské lobby a umožnila zbrojovkám získávat z rozpočtu EU veřejné peníze k vývoji pokročilých vojenských technologií. Tím by výčet průšvihů nekončil. Už jen třeba takový skandál LuxLeaks. V tomto případě na povrch vyplavalo, že až 340 nadnárodních firem uzavřelo s Lucemburskem tajné dohody, aby mohly platit nižší daně. To způsobilo ztrátu miliard eur zemím, v nichž tyto podniky vytvářejí zisk.

Důvěryhodnost a efektivita Evropské komise v boji proti vyhýbání se daňovým povinnostem a škodlivé daňové soutěži v rámci EU byla oslabována kontroverzní úlohou, kterou ve skandálu LuxLeaks hrál její stávající předseda Jean-Claude Juncker. Ten byl téměř po dvacet let lucemburským premiérem a ministrem financí. Juncker nikdy neosvětlil svou vedoucí úlohu při zavádění a prosazování Lucemburska jakožto kvetoucího offshorového finančního centra na úkor ostatních členských států EU. Považuji za neuvěřitelně paradoxní, že Evropský parlament, který má za úkol kontrolovat Evropskou komisi, není schopen upozornit na to, že předseda komise Juncker udělal nejdříve z Lucemburska daňový ráj a že teď není ani trochu nikomu divné, že proti němu bojuje.

Vy dost kritizujete laxní postoj EU k projevům občanské iniciativy v Evropě…

Není možné nezmínit smutný osud evropské občanské iniciativy STOP TTIP (Transatlantické obchodní a investičním partnerství). Iniciativa Stop TTIP splňovala všechny podmínky registrace. Komise vydala stanovisko, že registrace neproběhne, přičemž primární argument spočíval v tom, že evropské občanské iniciativy mají legislativu navrhovat, a nikoliv se proti nějaké vymezovat.

Zástupci Stop TTIP se však obrátili na Tribunál Evropské unie, který se postavil proti rozhodnutí komise, jež tak byla na hlavu poražena. Komise pod Junckerovým vedením se však rozhodla, že provede finální akt své neuvěřitelně drzé a nedemokratické hry a organizátorům iniciativy, kterým se za rok práce podařilo nashromáždit 3 284 289 podpisů, s ledovým klidem sdělila, že tedy bude akceptovat rozhodnutí Tribunálu, ale že organizátoři musí začít sbírat podpisy znovu.

Juncker a jeho komise byli pro mě ztělesněním EU jakožto organizace v krizi. Jeho vystoupení byla často naprosto bezpředmětná. Před několika lety se od pultíků snažil dojímat, že je smutný a že není byrokrat a ani robot. Takto sebestředné vystoupení tváří v tvář největší krizi EU, za kterou nese zodpovědnost, bylo pro Junckera typické.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura na stejnou otázku, na niž byla dotazovaná europoslankyně Kateřina Konečná, odpověděl takto: "Pan Juncker je politický zrádce evropských národů. V zájmu globalistů pracoval na zničení evropských států. Naštěstí často jevil známky opilosti, takže se mu jeho práce příliš nedařila."

Bc. Robert Vašíček, zastupitel Prahy 11: Jean-Claude Juncker je celoživotní profesionální politik, který hraje svou roli. Patří do skupiny někdejšího předsedy Evropské komise Jacquese Santera. Tato skupina proslula pokřivením daňového prostoru v EU, kdy na jedné straně prosazovala vysoké daně pro zaměstnance a živnostníky, na druhé straně umožnila nadnárodním korporacím daňový ráj v Lucembursku. O osobnosti Junckera nejlépe vypovídá, že stihl vykonávat funkce ministra práce lucemburské vlády a zároveň byl guvernérem Světové banky. Jean-Claude Juncker patří mezi politiky globalistů, jejichž cíle se rozcházejí s americkými jestřáby, což se projevilo při zamítnutí dohody TTIP. Juncker na jedné straně jednostranně uznal unilaterální vyhlášení nezávislosti Kosova na Srbsku, na druhé straně se zcela nedemokraticky vyslovil proti požadavkům občanů Katalánska, kteří požádali o totéž. Úkolem Jeana-Claude Junckera je destabilizace národních států, to se děje prostřednictvím migrační krize, po jejíž eskalaci dojde k občanské válce, podobně jako v Římské říši a přeživší evropský národ už nebude mít problém se zrušením národních států, protože žádné nebudou. Další krok globalistů bude sjednocení evropské, africké, asijské, jihoamerické a severoamerické unie, ostatně toto naznačovala dohoda TTIP, kterou tolik Jean-Claude Juncker tlačil.

Děkujeme všem za rozhovor.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.