V seznamu proklínajících, odsuzujících a podezírajících prezidenta USA z práce pro Kreml se rovněž ocitl nositel Nobelovy ceny za ekonomiku a vlivný protestantský pastor. Taková dojemná shoda amerického establishmentu je vzácná. Podívejte se, jak svorně brání prezidentovi USA, aby vyvázl z další imperialistické války, kterou jeho předchůdci zorganizovali na kontinentu dalekém od Ameriky.

Připomeneme, že prezident USA oznámil záměr stáhnout zvláštní jednotky (asi tisíc vojáků) ze severovýchodní Sýrie právě před plánovanou tureckou operací v tomto regionu. Tohle zase vystavilo amerického spojence (syrské Kurdy) útoku jiného amerického spojence, Turecka. Hlavní ale je rozhodnutí udělat kříž nad myšlenkou amerických elit „získat zpátky celou Sýrii“ a nastolit tam svoji nadvládu. Nejmenovaný zdroj z Bílého domu později sdělil, že „jde pouze o přesun 50-100 vojáků na jiné základny, ale podle slov tureckého prezidenta Erdogana Američané začali skutečně odcházet ze svých pozic v syrském Kurdistánu.

… Snad nejlegračnější (tím ale neméně zajímavá) reakce na „Trumpovu syrskou kapitulaci“ je reakce ze strany nejmenovaných zdrojů z evropských tajných služeb, které cituje novinářka z amerického listu The Daily Beast Betsy Woodford Swanová: „Světový řád se boří před našima očima.“

Můžeme se samozřejmě vysmát evropským smolařům, dědicům Jamese Bonda (soudě podle patosu a hysterie nejspíš polským). Faktem ale je, že neschopnost a zjevná neochota amerického lídra mít konflikt s Tureckem je příznak neuvěřitelné slabosti, který vzbudil tvrdou kognitivní disonanci u těch, kdo jsou zvyklí vždy a ve všem počítat s všemohoucností Washingtonu.

Na tuto situaci se dá také podívat očima předpokládaného „ekonomického mozku“ Demokratické strany USA, profesora (nositele Nobelovy ceny za ekonomiku) Paula Krugmana. Ten má pro vzniklou situaci několik vysvětlení, stejně pravděpodobných a velmi nepříjemných. „Trump prostě zradil Kurdy, protože:

1. Má obchodní zájmy v Turecku


2. Erdogan jako krutý autokrat je (pozn. pro Trumpa) ‚našinec‘,


3. Rozkázal mu to nadřízený (pozn Trumpův), Vladimir Putin.

Je příznačné, že všechny tři verze jsou dost pravděpodobné,“ napsal Paul Krugman na Twitteru, čímž vzbudil nevídané nadšení části americké společnosti, která má zálibu ve válkách na Blízkém východě a která nerada myslí vlastní hlavou.

Vojenský zpravodaj Fox News Lucas Tomlinson napsal o reakci amerických vojáků:

„Americké úřední osoby: Pentagon je ‚krajně nemile překvapen‘ rozkazem Bílého domu stáhnout americké vojáky ze severní Sýrie a ‚zelenou‘, kterou má nyní turecký vpád.“

Nespokojenost části amerických vojáků, kteří považují vojenskou konfrontaci v Sýrii za nutnou (tento postoj nemá ideologický monopol v americké armádě, ale je stejně dost populární), se dá pochopit. I když, jak připomínají jiní američtí novináři, „zradit spojence“ je dobrá americká tradice.

Ještě líp se dají pochopit emoce Hillary Clintonové, která je nucena bezmocně přihlížet tomu, jak se postupně ničí všechny její velké zahraničněpolitické „válečné projekty“ na Ukrajině a v Sýrii. S ohledem na aktivní řeči v amerických a britských médiích o tom, že paní Clintonová hodlá znovu soupeřit s Trumpem v prezidentských volbách 2020, nebude divné, když se téma „zrady Sýrie“ stane div ne hlavním ve volební kampani.

Existují ale vážné pochybnosti ohledně toho, že v roce 2020 bude téma nutnosti pokračování válek na Blízkém východě víc podpořeno americkými voliči, než téma boje s washingtonskou korupcí a navrácení do USA pracovních míst, které pevně ovládá Donald Trump.

Zastánci amerických koloniálních válek nasadili své agenty v náboženském prostředí, aby získali voliče amerického prezidenta a natlačili na jeho bolestivý bod: závislost na hlasech nejkonzervativnější a náboženské části americké společnosti.

Donaldu Trumpovi vyhrožují trestem z nebes za jeho přání stáhnout vojáky ze Sýrie. Přičemž to nedělá nikdo jiný než snad nejznámější americký televizní kazatel Pat Robertson, který, jak píše The Washington Examiner, prohlásil, že Trump „riskuje ztracení nebeského mandátu“ kvůli svým rozhodnutím o Sýrii.

Váženého kazatele se mohou zeptat: ve kterém konkrétním biblickém textu přečetl o příkazu svrhnout za každou cenu Asada, válčit v Sýrii anebo splnit všechna přání zahraničního výboru Kongresu USA anebo Hillary Clintonové? Vždyť když spojenci USA z počtu místních teroristů masově vraždili syrské křesťany, nebyly hlasy hlavních amerických náboženských lídrů na jejich obranu moc slyšet. Buď mají americká média takovou specifickou politiku citování anebo svědomí některých amerických duchovních vůdců nedává přednost Bibli, ale brífinkům ministerstva zahraničí.

Donald Trump se podle svého typického zvyku, který se dá nejlíp vyjádřit formulí „jeden krok vpřed, dva zpět, skok do strany a spousta žvástů na Twitteru“, rozhodl trochu zmírnit útok na své politické pozice a trochu pozměnil svá původní prohlášení. Sotva mu to pomůže, syrskou kapitulaci mu stejně neprominou.

Americká elita se nezajímá o vyhrůžky Trumpa, který slíbil „zničit tureckou ekonomiku“ v případě, že Ankara udělá něco, co mu nebude po chuti. Americká elita prahne dnes a vždy po krvi těch, kdo nesouhlasí vždy a všude se podřídit americké hegemonii.

Z tohoto hlediska musíme přiznat, že excentrický a neortodoxní politik Trump je skutečný politický realista. A jeho oponenti jsou fanatici, kteří odmítají uposlechnout, když ne hlasu rozumu, pak aspoň hlasu Emmanuela Macrona, který celkem nedávno oficiálně oznámil, že nejen americká, ale vůbec západní hegemonie skončila.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.