V tomto roce íránský ministr zahraničních věcí již potřetí přijíždí do Číny. Dvě předchozí návštěvy, v únoru a v květnu, zajistily Teheránu diplomatickou podporu v tvrdé konfrontaci s USA. Tentokrát Mohammad Džavád Zaríf také přijel do Číny pro podporu v prosazování své iniciativy. V kuloárech summitu G7 v Biarritzu se ukázalo, že Írán chce dohodnout export minimálně 700 tisíc barelů ropy a ideálně až 1,5 miliónu barelů ropy denně výměnou za dohodu se Západem o zachování jaderné smlouvy z roku 2015. Čína a Indie jsou přitom uváděny jako odběratelé této ropy, která může být osvobozena od amerických sankcí.

V interview pro Sputnik nevyloučila tuto možnost odbornice z Ústavu orientálních studií Ruské akademie věd Irina Fjodorovová.

„Vzhledem k tomu, že probíhají velmi napjatá diplomatická jednání na nejvyšší úrovni mezi evropskými zeměmi a Íránem a mezi evropskými zeměmi a USA, nemůžeme vyloučit, že Írán získá nějaké úlevy. Evropské země jsou zainteresovány v zachování jaderné smlouvy. Pozvání Íránu v kuloárech G7 je právě svědectvím zájmu evropských zemí a Íránu o pokračování v obchodu s ropou,“ uvedla odbornice. 

Uvedla také, že nehledě na sankce zůstane Čína jedním z největších odběratelů íránské ropy. „Samozřejmě nejdůležitější otázkou v jednání Zarífa v Pekingu bude právě otázka zachování dodávek íránské ropy do Číny, to je nejdůležitější otázka,“ dodala Fjodorovová.

Peking projevuje zájem, i nadále ve snížených objemech nakupuje íránskou ropu. Zároveň je jeho pozice dostatečně opatrná. Čína se snaží nedávat žádnou záminku ke zhoršení už tak dost napjatých vztahů s USA, domnívá se odbornice.

Jakou podporu může Čína poskytnout Íránu v podmínkách, kdy USA, jak to ukázal summit G7, nejsou zatím ochotny ani k formálním kontaktům s Teheránem? V odpovědi na tuto otázku Sputniku ředitel Centra studia Íránu při Jihozápadní univerzitě Ji Kaiyun uvedl:

„Především je nutné stanovit dvě základní pozice. Za prvé - důležitost čínsko-amerických vztahů podstatně převyšuje důležitost čínsko-íránských vztahů. Z komplexního strategického hlediska jsou USA důležitější pro čínské zájmy než jakákoliv jiná země na světě, a nejen Írán. Za druhé, k realizaci čínského projektu spolupráce Pás a cesta je Írán považován za uzlový stát mořské a pozemní Hedvábné stezky. To znamená, že při prosazování Pásu a cesty je Čína nucena rozvíjet a podporovat vztahy s Íránem.

Odborník vyjmenoval pět prioritních sfér podpory Teheránu ze strany Pekingu.

„Za prvé, Čína může úzce spolupracovat s Íránem v oblasti turistiky, aby podporovala příznivou interakci. Každoroční příjezd do Íránu jednoho milionu čínských turistů má přímý vliv na jeho ekonomiku. Za druhé, čínská vláda bude podporovat rozšiřování investic a operativní činnosti státních podniků v Íránu. Za třetí, rozvoj spolupráce mezi Čínou a Íránem v oblasti vzdělání a kultury.

Za čtvrté, Čína aktivně hájí hlasovací právo Íránu, podporuje jeho kritiku USA za jednostranné komplexní sankce. Za páté, Čína v souladu se svými možnostmi stále ještě doufá, že bude spolupracovat se zeměmi EU, aby pomohla Íránu vybřednout z těžkostí. Celkově je podpora Íránu ze strany Číny pragmatická, svědčí o pevném základu čínsko-íránského přátelství.“

Po Číně navštíví íránský ministr zahraničních věcí Japonsko a Malajsii. Možnost dodávek íránské ropy bude nejspíše hlavním tématem jednání i v Tokiu. Japonský premiér Šinzó Abe však nedokázal následovat příkladu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a uskutečnit v Biarritzu jednání s íránským ministrem zahraničních věcí. Japonský premiér to neudělal zřejmě proto, že se obával hněvu ze strany USA, ačkoliv se ví, že Abe má dobré vztahy se Zarífem a před summitem G20 v Ósace letěl do Teheránu. Tehdy se předpokládalo, že se Japonsko chystá pozvat na G20 íránského prezidenta Hasana Rúháního, takže v Biarritzu mu nic kromě přítomnosti Donalda Trumpa nebránilo v setkání s Rúháním.