Rozhovor s oběma dotázanými přinášíme zejména ve VIDEU. Následující řádky jsou zkrácenou verzí, resp. první částí interview.

První nám poskytl rozhovor pan Miroslav Kelner, který pracoval v energetické sféře. Má zkušenost i s angažmá v zahraničí, kde se realizovaly významné československé projekty.

(Autentická podoba rozhovoru viz video. Text níže zkrácen a adaptován)

Pane Kelnere, říkáte, že uhlí se dá spalovat s nízkými emisemi, že při dodržení určitých technologií je uhlí stále výhodné?

Miroslav Kelner: 18 let jsem pobýval v Turecku. Pracoval jsem v energetické sféře. Není to tak, že by se jiné země zbavovaly uhelných elektráren a všechno nahrazovaly plynovými. Takové Turecko stále na uhlí staví. Turecko má minimálně plynu a ropy, hledí využít toho, co má. Na rozdíl třeba od Německa Turecko rozvíjí uhelný průmysl a uhelné elektrárny. To vše se děje na bázi nových technologií, které jsou šetrnější k životními prostředí než tzv. konvenční elektrárny. V Turecku je snaha uplatňovat fluidní technologie. Dále se uplatňuje docela drahá technologie – tzv. zplyňování uhlí. Turecko chce však využít své vlastní uhlí. Jde tudíž cestou moderních technologií. Tak jak mu to dovoluje státní rozpočet, směřuje do takovéhoto zpracování uhlí aktuální investiční pobídky. Pokud tedy tyto suroviny máme i my (uhlí), jsem nakloněn tomu, abychom jich využili. Musíme v souvislosti s tím modernizovat technologie, aby impakt na přírodu byl minimální.

V ČR si „stěžujeme“, že plyn nás činí závislým na Rusku. Nyní slyšíme že prioritu má plyn. Není v tom jakýsi rozpor?

Být tak bohatí jako třeba Němci, nebyl by problém 100 % plynu nakupovat v zahraničí. V takové situaci nejsme. Nejsme vývozci finálních produktů. Spíše jde o komponenty. Musíme dobře zvážit své finanční možnosti.

Laicky: Když mám doma kotel, můžu si kdykoli zatopit. Pokud mám kotel na plyn a někde ten plyn zastaví, zmrznu?

Souhlasím s tím, že když se jedná o dovozový plyn, tak ten, kdo na něm závisí, je zranitelnější než ten, kdo využívá uhlí, které má ve vlastní zemi. Měli bychom své zásoby využít tak, že je přirozeně dotěžíme.

Co ekologický faktor?

Vždy je to otázka peněz, co si ten který stát může dovolit. Je třeba balancovat mezi cenou a ekologickou čistotou. Ukazuje se nicméně, že co je dobré, bývá drahé…

Dokud ČR více těžila uhlí, resp. měla uhelný průmysl, stavěli jsme zařízení na jeho spalování i v zahraničí. Nyní přecházíme-li ne jiné technologie, ztrácíme se z tohoto sektoru trhu?

Bývali jsme tradičním exportérem elektráren do světa. Byl to náš tradiční a úspěšný produkt určený i pro cizinu. V plynových elektrárnách zatím nemáme takové znalosti, abychom se zapojili jako významní hráči na exportním trhu. Uhlí by proto mělo být pro ČR stále prioritou, která pomůže ČR plnit exportní úkoly.

Děkujeme za rozhovor.

(Zbytek rozhovoru včetně interview s PhDr. Josefem Skálou naleznete ve videu)