Američtí vědci začali svou práci zkoumáním asi 10 000 snímků naší planety pořízenými satelitem NASA Deep Space Climate Observatory (DSCOVR), který leží v gravitačním rovnovážném bodě mezi Zemí a Sluncem, což umožňuje vidět pouze denní stranu planety. Snímky byly pořízeny v 10 specifických vlnových délkách každé 1 až 2 hodiny během let 2016 a 2017.

Pro simulaci mimozemského úhlu pohledu vědci redukovali obrázky do jediné hodnoty jasu pro každou vlnovou délku (10 „bodů“), která při vykreslování v průběhu času vytváří 10 světelných křivek. Ty představují to, co by vzdálený pozorovatel viděl, kdyby neustále sledoval Zemi po dobu více než 2 let.

Když vědci analyzovali křivky a porovnali je s původními obrazy, zjistili, které parametry křivek odpovídaly půdě a oblačnosti. Jakmile tyto soustavnosti poznali, vybrali parametr „nejužší vztah k ploše“, upravili jej na 24hodinovou rotaci Země a vytvořili výše uvedenou konturovou mapu.

Černé čáry, které označují střední hodnoty parametru země, slouží jako přibližné pobřeží. Hrubé obrysy Afriky (uprostřed), Asie (vpravo nahoře) a Severní a Jižní Amerika (vlevo) jsou jasně viditelné. I když to zjevně nenahrazuje skutečný obraz mimozemského světa, může to umožnit budoucím astronomům posoudit, zda má exoplaneta oceány, mraky a ledové kapsy, tedy klíčové požadavky pro obyvatelný svět.

Dříve se ve stejném časopise objevil článek o výkonném radioteleskopu ASKAR, který pomohl astronomům poprvé velmi přesně zjistit polohu a změřit vzdálenost ke zdroji jednotlivých FRB radiových zákmitů – záhadných „rádiových signálů mimozemšťanů“.