Dáme mladým důvod protestovat. Aby to bylo populární a abychom byli v módě, může za to Babiš. Ne úplně, ale jako vějička jeho jméno pomůže. Na vládě leží zpráva, která doporučuje zvýšit věk k odchodu do důchodu. Materiál připravili experti pro ministerstvo práce a sociálních věcí.

Ministryně Jana Maláčová, která úřad řídí, zvyšovat věk budoucích důchodců nechce. Ministerstvu financí Aleny Schillerové se naopak nápad líbí. Prý by řešil problém důchodového deficitu, k němuž český stát míří.O co jde? Experti ve zprávě navrhují, že by dnešní pětadvacátníci (ročník 1994) měli jít do důchodu až v 67 letech a 2 měsících. Důvod je, že se lidé dožívají čím dál vyššího věku a stát by jim tak musel platit důchody delší dobu a nemusel by to zvládnout. Pro připomenutí. Dnes muži odchází do důchodu ve věku 63 let a 6 měsíců.

Po přečtení této zprávy by mladí měli vystartovat do ulic a zahájit protesty. Měli by okupovat Václavák nebo rovnou Letnou. Měli by vyzvat paní ministryni Maláčovou, aby nedopustila změnu věku k odchodu do důchodu. Ale nic se neděje. Přitom se před lety proti důchodové reformě protestovalo. A jak!

V březnu 1995 odboráři na Staroměstském náměstí v Praze požadovali odklad zvýšení věkové hranice pro nárok na starobní důchod. Přišlo jich 90 tisíc. V květnu 2011 na pražském Václavském náměstí protestovali opět odboráři proti penzijní reformě. Obsadili polovinu Václaváku.

Bude mladé zajímat jejich budoucnost? Jak se to má s důchodovou reformou? A co stojí za strašením, že nebude na penze? Sputnik na toto téma hovořil se Zbyňkem Fialou, známým novinářem a bývalým šéfredaktorem týdeníku Ekonom.

Vláda Andreje Babiše by ráda posunula věk odchodu do důchodu. Ve prospěch hovoří expertní zpráva, kterou podporuje ministryně financí. Co si o tom myslíte?

Začnu trochu neurvale. Finanční lobby si vynutila, abychom o věcech starobních důchodů uvažovali jen z hlediska peněz. Dokonce o tom máme uvažovat ve fiskálním výhledu 50 let, což je úkol, pro který nám připravuje předpovědi Národní rozpočtová rada, ta z hlediska udržitelnosti příštích státních rozpočtů, a ministerstvo práce a sociálních věcí, které sleduje výhledy samotného sociálního pojištění. Samozřejmě, že se tyto instituce snaží, mají tam vzdělané lidi s vědeckou erudicí, ale co jim je to platné? Taková věc se při nejlepší vůli a sebelepší metodikou prostě spočítat nedá.

Jde o úkol, jaký lze svěřovat jen básníkům a fantastům. Ti starší si mohou porovnat vlastní představy o tom, co od příštích 50 let očekávali a co se skutečně stalo. Zákonná povinnost odvíjet politická rozhodnutí od věštby pro příští půlstoletí nás tak tlačí do homérské doby kněžek v Delfách. I ty si však byly vědomy svého rizika, takže jejich věštby musely vyjít, ať se stalo cokoliv.

Obávám se, že v pozadí těchto snah je něco jiného. Dnešní věštby mají vyvolat paniku o neudržitelnosti penzijního systému, která by vrátila do hry nejen prodloužení věku odchodu do důchodu, to jsou jen nevýznamné vedlejší škody, ale hlavně různé snahy vlákat občany do nějakého dlouhodobého vkládaní peněz do nástrojů, nad kterými nemají třicet nebo více let sebemenší kontrolu.

Jak by si tím lidé pomohli? Osudy penzijního spoření ukazují, jak ošidné jsou i mnohem kratší výhledy než na padesát let. Kdo z nás před deseti lety tušil, že dlouhodobé dluhopisy, o které se každé takové penzijní spoření opírá, budou mít vytrvale nulový nebo dokonce záporný výnos? Znovu se ukazuje, jak je finanční pohled na věci reálného života zavádějící.

Náš stávající důchodový systém se naštěstí neopírá o peníze, ale o práci. Lidé, kteří pracují, odvádějí část mzdy, a z toho jsou pak vypláceni ti, kdo už pracovat nemohou. Kdo je zdravý, pracuje déle, pokud ovšem ta práce je. Budoucnost důchodového sytému proto závisí na tom, zda budou lidé dlouho zdraví a budou mít příležitost i chuť déle pracovat. A tento stav se upravuje jinými nástroji než mechanickou změnou jednoho čísla v jednom zákoně. K té se uchýlí jen ten, kdo nic jiného nedovede.

Nebylo by rozhodnutí o posunutí penze posledním hřebíčkem do rakve Babišovy vlády? Současné politické protesty by mohly mít i ekonomický rozměr. Místo 250 tisíc by na Letnou mohl přijít milion nespokojených…

Myslím, že jde o bouři ve sklenici vody. Letnou lze naplnit snáz než většinu pro sestavení vlády. Pro některé ze stran, které se pohybují v pozadí protibabišovských protestů, by pád vlády a předčasné volby znamenaly konečnou. Vleklá krize jim možná pomůže, ale rychlé předčasné volby je mohou smést.

Existuje alternativa posouvání věku odchodu do důchodu?

Něco už jsme tu uvedli. Když budou mít lidé možnost dělat smysluplnou práci i ve vyšším věku a když ta práce bude přizpůsobena jejich slabším možnostem, hodně jich toho využije. Dnešní průměrný věk skutečného odchodu do důchodu je uměle srážen vysokým podílem předčasných důchodů, které nejsou ničím jiným než náhražkou podpory v nezaměstnanosti. Když člověk v určitém věku zjistí, že už mu nikdo práci nedá, musí to zabalit, ať už se v zákoně vyskytuje jakékoliv číslo. Vývoj sociálního účtu se tedy zlepší, když budou mít lidé práci.

Jde o to, kde by ta práce byla. Zatím žijeme v představě, že o práci přijdou i mladí, jen co se roboti s umělou inteligencí rozkoukají. Česká republika, jejíž ekonomika je postavena na vysokém podílu rutinních činností ve velkém průmyslu a službách, je obzvlášť zranitelná. 

Na druhou stranu, stejné technologie nabízejí více příležitostí a více svobody, pokud využijeme toho, že spousta věcí, které dříve zvládal jen velký průmysl s velkým kapitálem a jen na nejvýhodnějších místech světa, lze najednou dělat v malém s dostupnými penězi a lokálně, pro místní potřebu a z místních zdrojů. Má to taky globální rozměr, jen jiný - otevřená spolupráce s partnery ve světě (peer-to-peer) dá dohromady digitální design, který se pak využije ve výrobě v místě na počítačem řízených strojích.

Ale i bez této technologie může vznikat podstatná část toho, co člověk potřebuje, od jídla po teplo, světlo a bydlení. Nejvhodnější organizací takových aktivit jsou družstevní nebo obecní podniky. Lidé v místě tak mají svoji existenci pod kontrolou. Takže žádné nucené práce až na práh smrti za minimální mzdu, ale vytvoření podmínek pro svobodné sdružování lidí se společným cílem, aby byli i v důchodovém věku zajištěni společnou prací pro sebe.