„Ve sluneční soustavě se zachovalo obrovské množství artefaktů, které jsou schopné odhalit tajemství vzniku planet. Je sice velmi obtížné je rozluštit, ale společná práce teoretiků a pozorovatelů nám umožnila pochopit, jak proces tvorby jejich zárodků začíná a končí,“ uvedl David Nesvorny z Jihozápadního výzkumného ústavu v Boulderu (USA).

Vědci dnes téměř nepochybují o tom, že planety začínají vznikat v plochém disku, který je naplněn jemnými prachovými částicemi a hustými mračny plynu. Dle nich jejich utváření pak končí během série střetů tzv. planetesimálů, tedy „zárodků“ planet o velikosti Vesty nebo Ceresy, a velkých komet a asteroidů.

Mezi nimi se však nachází teoretická prázdnota a planetologové se dosud neshodli na společném názoru na to, co se stane poté, když se jednotlivá zrnka prachu slepí do relativně malých shluků o velikosti centimetru. Existuje tak několik různých teorií, jejichž ověření bylo až donedávna nemožné.

Planetologové se tak snaží najít odpověď na tuto otázku hned dvěma způsoby – pozorováním nově vzniklých planetárních systémů pomocí mikrovlnných dalekohledů a studiem prachových zrnek uchovaných v jádru komet, a to již od dob vzniku Země. První studie tohoto druhu byly realizovány v roce 2014 a 2015 sondou Rosetta a sestupným modulem Phil, který byl vyslán na povrch komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko v listopadu roku 2014.

Nesvorny a jeho kolegové zjistili, že odpověď na tuto otázku lze nalézt ještě i na jiném místě – na okraji Sluneční soustavy, kde žije mnoho trpasličích planet. Některé z nich se otáčí v opačném směru vůči Zemi a ostatním planetám, nebo jsou jejich oběžné dráhy nakloněny ve velkém úhlu.

Kromě toho se ukázalo, že mnoho z nich není osamoceno, ale jde o dvojité malé nebeské těleso, jehož „poloviny“ se buď otáčejí kolem sebe ve velmi malé vzdálenosti, nebo se navzájem dotýkají. Přesně tak je uspořádána trpasličí planeta Ultima Thule, kterou nedávno zkoumala sonda New Horizons.

Takové vlastnosti však vůbec nejsou typické pro „velké“ světy naší planetární rodiny, a jak dokazují výpočty amerických planetologů, může se v nich odrážet to, jak vznikaly první planety.

Například mnozí vědci předpokládají, že „zárodky“ planet vznikly díky skutečnosti, že byl protoplanetární disk ve své struktuře heterogenní. Uvnitř se tak nacházely jak poměrně řídké, tak husté oblasti, kde bylo více prachu, plynu a kosmických „oblázků“.

Tyto nehomogenity a jimi vytvářené aerodynamické síly nutí další částice hmoty, aby se v podobných místech shlukly dohromady, což vede ke vzniku dostatečně velkých planetesimálů. Téměř všechny z nich, jak dokazují výpočty Nesvorného a jeho kolegů, budou sloučeny do dvojic a budou se otáčet kolem sebe ve stejném směru, jako kolem Slunce.

Autoři článku následovali tuto myšlenku a sledovali pohyb několika desítek dvojitých trpasličích planet. Využívali přitom Hubbleův vesmírný dalekohled a pozemní dalekohled Keck na Havajských ostrovech. Ukázalo se, že více než 80 % objektů bylo uspořádáno tak, jak předpokládala daná teorie, což svědčí o její správnosti.

Vědci doufají, že nové poznatky a informace, které sonda New Horizons přenese na Zemi v nadcházejících měsících a letech, jim pomohou objasnit tyto výpočty a odhalit nová tajemství vzniku zárodků planet.