Toman sdělil, že na ministerstvu zemědělství už začaly zvažovat možnosti začlenění vody do řady zdrojů, které by chránila česká ústava.  Podle něj v této souvislosti v letošním březnu už proběhl kulatý stůl s ústavními právníky, zástupci resortu životního prostředí, Legislativní rady vlády, Poslanecké sněmovny a podniky jednotlivých povodí.

„(…) je nezbytné, aby stát chránil, udržoval a zachovával svoje zdroje vody a vnímal vodu jako vzácnou a nenahraditelnou surovinu, protože jde o strategický přírodní zdroj. Proto potřebujeme důkladnou analýzu, jakou nejvhodnější formu ústavní úpravy a úpravy prováděcích zákonů zvolit. Ostatně to již deklarovala Evropská vodní charta, přijatá v roce 1969 v Lucemburku,“ uvedl Toman.

Dodal, že iniciativa má také navazovat na mezinárodní zkušenosti, které by mohly být využité v české legislativě.

„Rovněž je nutné zvážit, zda například přijetí samostatného ústavního zákona o prioritní ochraně vody by neřešilo snahu posílení ochrany i bez otevření textu samotné Ústavy ČR. Odpovídalo by to svým významem například samostatnému ústavnímu zákonu o bezpečnosti České republiky,“ uvedl.

Na otázku, zda bude třeba pro zakotvení ochrany vody v ústavě měnit další zákony a normy, ministr uvedl, že je nutné „důkladně prověřit všechny možnosti a vybrat z nich nejlepší“, aby získat „pevnou oporu v legislativě“. To by mělo podle něj předcházet dalším právním změnám.

Co to znamená pro vlastníky studní a rybníků?

Toman říká, že schválení ústavní ochrany vody by pro majitele vodních zdrojů mělo znamenat posílení jejich obecné ochrany před škodlivou činností.

„Vybudování nové studny by pak mělo při povolování přednost před jinými aktivitami v okolí, které by stavbě mohly bránit nebo budoucí vodní zdroj ohrozit,“ řekl.

„Při projednávání terénních úprav na zadržení vody nebo malých vodních nádrží by samozřejmě umožnil vodoprávním úřadům uplatnit prioritu před jinými činnostmi nebo zásahy,“ dodal.

Problémy s vodou na území Česka

Experti v posledních letech začínají upozorňovat na nedostatek vody na území České republiky. Poukazují na špatné hospodaření s dešťovou vodou. Té je podle expertů dostatečné množství, ale i díky rozvíjejícímu se průmyslu a velkým halám, jež se rozkládají na plochách mnoha tisíců metrů čtverečních, se nedokáže vsakovat do půdy.

Rovněž poukazují na nedostatečnou infrastrukturu pro zachycování srážkové vody. Ta díky tomu rychle odtéká z povrchu pryč místo toho, aby se vsakovala.

Za vzor státu, který kvalitně hospodaří s vodou, mnozí experti označují stát Izrael. Nehledě na to, že se Izrael nachází de facto na poušti, dokázal problémy s vodou vyřešit. Klíčovou technologií je v tomto případě odsolování mořské vody. Tato varianta ovšem není pro Česko přijatelná kvůli vnitrozemské poloze. Z toho důvodu je potřeba rozvíjet prostředky pro zadržování srážkové vody v krajině.

Podle hydrologa Zbyňka Hrkala je v tomto případě klíčová i rychlost reakce státu a obyvatel na řešení problémů s vodou. Expert v této souvislosti ve svých vystoupeních poukazuje na velký byrokratický aparát státu znemožňující operativní řešení vznikající situace.

Dříve na Akademii věd České republiky uvedli, že na českém území není možné najít vodu, jež by neobsahovala cizorodé látky. Vědci z toho důvodu navrhovali investovat do nových technologií a měnit vyhlášky týkající se vody, rozšířit ochranná pásma vodních zdrojů, ornou půdu nahrazovat pastvinami, zakázat umělá hnojiva a nejvíce problematické pesticidní látky, jež se shromažďují v podzemních vodních zdrojích.