Spojené státy postupují neúprosně ke konfrontaci s Čínou, a vztahy mezi oběma velmocemi se i nadále rychle zhoršují. Jen v posledních několika týdnech zkrachovala obchodní jednání mezi Washingtonem a Pekingem, prezident USA Donald Trump zvýšil cla na čínské zboží a zakázal prodávat Huawei americké technologie, píše The National Interest.

Podobná krize ve vzájemných vztazích je jedním z následků „tektonického posunu“ v americkém přístupu k Číně: Trumpova administrativa přešla od „strategického dialogu“ s Pekingem do nové éry „strategického zápasu“. A přitom Trump se podle názoru časopisu vzdal „naivní naděje“, že Peking se dá přesvědčit k liberalizaci, po níž se stane „spolehlivým akcionářem“ mezinárodního pořádku pod záštitou USA.

Trumpův tvrdý přístup k Číně je fakticky jedinou oblastí, v níž s ním souhlasí obě strany: i přesto, že ve Washingtonu panují nyní nesváry, existuje pochopení toho, že Čína „bude nejnebezpečnějším geostrategickým soupeřem, na něhož narazily USA za celé své dějiny“.

„Avšak právě v okamžiku, kdy čelí USA té největší strategické výzvě od dob studené války, když ne za celé dějiny, část administrativy si toho jakoby vůbec nevšímá a tluče na válečný buben kvůli jiné a mnohem méně aktuální hrozbě – Íránu“, píše The National Interest.

Na předpokládanou „íránskou hrozbu“ zareagovala administrativa tím, že přesunula nedávno do Perského zálivu letadlovou loď a připravila plán rozvinutí v tomto regionu vojenského seskupení o počtu 120 tisíc vojáků.

Nehledě na to, že nynější krize se stala podle všeho výsledkem chybné interpretace výzvědných údajů, postupují USA i nadále k válce s Íránem kvůli své dávné „iracionální posedlostí“ touto zemí, která zachvátila některé úředníky blízké Trumpovi, mj. poradce pro národní bezpečnost Johna Boltona a ministra zahraničí Mikea Pompea.

Tato „posedlost“ má iracionální ráz, protože i když tato válka přijde vhod některým tak zvaným spojencům USA na Blízkém východě, jako je třeba Saúdská Arábie, nijak neupevní americké pozice v dlouhodobé perspektivě.

Kdy vtrhly USA do Iráku v roce 2003, čínské vedení jásavě oznámilo nástup „doby strategických možností“, která potrvá dvě desetiletí. Tato doba, která Číně doslova spadla do klína, jí umožnila upevnit své postavení, zatímco USA promrhávaly svou moc. „Teď ale může Amerika tuto chybu zopakovat, ale v ještě větším měřítku“, varuje The National Interest.

Vezmeme-li v úvahu, že Írán je třikrát větší, než Irák, a že jeho ozbrojené síly jsou mnohem bojeschopnější, než irácké, všechno nasvědčuje tomu, že válka s touto zemí bude úplným chaosem.

V nejlepším případě skončí krátký konflikt „katastrofou pro americkou „mírnou sílu“ a podkopá pozice Washingtonu na světové scéně. Mnohem pravděpodobnější je ale jiný scénář: tato válka se stane další bažinou, v níž USA prostě uváznou, stejně jako v Iráku a Afghánistánu. Podobný konec je pravděpodobnější z toho důvodu, že Čína a Rusko mohou zahájit dodávky Íránu výzbroje v případě jakéhokoli konfliktu s USA.

Jinými slovy, dokonce když nebereme v úvahu jiné důvody, proč je válka na Blízkém východě špatný nápad, oslabí podobný konflikt geopolitickou pozici USA vůči Číně v nanejvýš nevhodném okamžiku, kdy se počítá s každým gramem americké vojenské a hospodářské moci v konfrontaci s Pekingem.

A to znamená, že „syndrom íránského šílenství“ se může stát pro národní zájmy USA katastrofou a prodloužit „dobu strategických možností“ tak, jak se o tom Pekingu ani nesnilo.  Za těchto okolností bude moci Čína realizovat své ambice, předhonit USA ekonomicky, upevnit vojenskou převahu v západní části Tichého oceánu a získat hlavní roli v evoluci světového systému.

„V politických kruzích Washingtonu probíhají i nadále složité debaty o tom, jak se lépe zachovat s Čínou, avšak jak „jestřábi“, tak i „holubi“, kteří se diskuse účastní, nejspíše souhlasí s tím, že když zahájí USA válku s Íránem, bude to začátek čínské doby“, zdůrazňuje časopis.

V Národní obranné strategii USA z roku 2018 se právem podotýká, že „dlouhodobé strategické soupeření s Čínou a Ruskem je hlavní prioritou“ Washingtonu. Kromě toho se tam uvádí, že „hlavním problémem národní bezpečnosti USA se stalo strategické soupeření mezi státy, a nikoli terorismus“.

„Naštěstí jsou Trumpovy instinkty mnohem moudřejší, než pudy jeho poradců. Podle některých údajů zareagoval bouřlivě na vytrvalé pokusy zatáhnout ho do nových válek v zahraničí proti vůli amerického lidu. Měl by se i nadále bránit jejich kontraproduktivnímu íránskému šílenství a pozorně sledovat ten hlavní cíl – Čínu“, píše v závěru The National Interest.