Tuto událost  23. dubna 2019 připomenula i Česká televize ve svém zpravodajském pořadu Události, komentáře. Na závěr  reportáže  redaktor Rožánek  před zničenou budouvou bělehradské televize informoval o tom, že zničená budova zůstala záměrně neopravena, aby zůstala i svědkem této události.  

Ve asi 120 vteřinovém českotelevizním příspěvku  pohovořil nejdříve  srbský televizní technik Davidovič, který měl to štěstí, že v době vybuchnutí z letadla  odpálené rakety byl mimo budovu, ale zase ne tak daleko, aby krátce po výbuchu nemohl poskytovat pomoc svým zraněným kolegům.

Další osobou, která v reportáži hovořila, byl tehdejší redaktor Lidových novin František Šulc, který ospravedlňoval  nálet na televizi tím, že tato televize tehdy šířila propagandu a nepravdivé zprávy.

Copak asi mladí lidé, kteří nezažili totalitu a tím pádem neumí číst ani poslouchat mezi řádky, si po tomto sdělení mohou pomyslet.  

"Nebyli to váleční novináři, ale propagandisté. Dobře jim tak."

Jenže ve stejný den vyšel rozhovor se srbským  filmařem Igorem Spasovem na webu Týden.cz.

Spasov odpovídal i o tom, co jeho tým pro bělehradskou televizi v době bombardování Jugoslavie natáčel:

"Těsně před útokem se nám podařilo odhalit několik falešných zpráv západních médií. Na místech údajných masových hrobů nebylo nic, podařilo se nám druhou stranu usvědčit ze lži. Možná to mohlo někoho naštvat. Atmosféra byla hodně napjatá a stále houstla, ale říkali jsme si, že něco takového přece není možné. Hrozba tu byla, ale nebrali jsme ji úplně vážně. Jsme přece média, na ta se neútočí. Ale mýlili jsme se. Tato válka byla hlavně mediální."

"Dlouho jsem nevěděl, zda máme nějakou výhodu, že jsme žili v totalitě. Proti těm lidem ze západu, kteří totalitu nepoznali a našim mladým spoluobčanům, kteří ji už nepoznali, máme tu výhodu, že všemu, co se říká v televizi nevěříme a navíc umíme číst mezi řádky," tak nějak nedávno přiznal při veřejném slyšení komentátor současného dění Petr Štěpánek.

Mladí lidé sice nepoznali totalitu, ale zase se nebojí zeptat na něco, co by nás, co jsme poznali tu totalitu, ani ve snu nenapadlo.

"Přeci ten letec, který odpálil raketu na bělehradskou televizi, má jméno. A jméno má i nějaký ten generál, který o bombardování televize v Bělehradě rozhodl. Šestnáct mrtvých. Šli se z toho alespoň vyzpovídat?" zeptal se kluk, který se narodil pár let  až po bombardování bělehradské televize.