Téma budoucího osudu přírody vzhledem ke klimatickým změnám a lidské činnosti stále přitahuje pozornost odborníků. Na následky některých dnešních jevů upozornil ředitel liberecké botanické zahrady Miloslav Studnička.

V rozhovoru pro iDNES.cz upřednostnil i jiné okolnosti, které ovlivňuji životní prostředí.

Na začátku uvedl, že pouze botanickým zahradám se v budoucnu podaří zachovat půvab a bohatství přírody. V rozhovoru pro iDNES.cz upřednostnil i jiné okolnosti, které ovlivňuji životní prostředí.

„ …Tu krásu, kterou pamatuje ještě naše generace, naše republika rychle ztrácí. Krajina je rozparcelována na kusy silnicemi a zástavbou, klima a vodní režim se mohutně mění v důsledku zabetonování a vyasfaltování obrovských ploch. Rozžhavené střechy hal a jiných novostaveb také vyrábějí vzestupné vzdušné proudění rozhánějící dešťové mraky, nic nezasakují, nic nevypařují, ani kapku vody neposkytnou, nezadrží,“ podotkl v rozhovoru o něco později ředitel liberecké botanické zahrady.

Dále odborník upozornil na to, že z rostlin ty, které jednou někde vyhynou, se pak nemohou vrátit z jiných úseků krajiny přes umělé technické bariéry, jakými jsou fádní polní lány, dálnice i přibývající obyčejné silnice. Zavádění bukových monokultur místo potenciálně přirozené druhové skladby je také hrubá chyba.

Studnička se neudržel pesimistického názoru vzhledem k budoucím perspektivám.

„S českou přírodou to začalo být velmi špatné, ochrana je jen úřední pseudo-ochrana a nadšenci přírodu nezachrání. Zemský ráj, o němž zpívá národní hymna, prostě končí!,” varoval o nepříznivém stavu věci Studnička.

Podle jeho slov vzpomínky na bohatství přírody skutečně brzy zůstanou jen v botanických zahradách, pokud ani ty pro nezájem digitálně oblouzeného lidského pokolení nepropadnou do propasti dějin.

Když v rozhovoru šlo o příčiny změn druhové skladby rostlin v přírodě, Studnička upozornil na zajímavou skutečnost, že se nemění ani tak vlivem klimatu a jeho výkyvů, jako genocidou působenou chybným a kořistnickým hospodařením v krajině a s přírodními zdroji.

V rozhovoru nechybělo téma boje proti změnám klimatu. Odborník se domnívá, že problém skleníkových plynů ale není správně vysvětlován a je to jenom politické téma spojené s finančními manipulacemi. Na druhou stranu Studnička uznal, že by momentálně v Česku nejvíce řešil ničení půd a hospodaření s půdním fondem, podporu lepšího vodního režimu krajiny a zamezil by další fragmentaci přírodních celků.

„Dálnice půlící chráněnou krajinnou oblast České středohoří je například nejhorší urážkou a zesměšněním státní ochrany přírody s tím důsledkem, že tamní stále hrozící sesuvy terénu činí toto zničení krajiny i značně předraženým,“ okomentoval situaci Studnička.

Na závěr udělal pozoruhodnou poznámku, že Česká republika je geomorfologicky, geologicky, hydrologicky i vegetačně velice členitá a pestrá.

„Snad ani není jinde v Evropě něco tak krásného a úžasného. Vždyť za pouhé dvě hodiny se mohu octnout z jizerskohorských rašelinišť připomínajících arktickou tundru v teplé stepi Českého středohoří,” popsal vlastnosti země odborník.