V jarním období se po celé Evropě konají různé lidové slavnosti, které jsou často spojené s kultem stromů. Úcta ke stromům tvořila odedávna nedílnou součást slovanského života. „Slované věřili, že ve stromech sídlí duše zemřelých, protože žili mnohem déle než člověk. Jejich úmyslné poškození nebo setnutí se odsuzovalo. Věřilo se, že kdo setne zdravý strom, do roka umře,“ uvedla pro TASR etnoložka Katarína Nádaská.

Různým stromům se vždy připisovaly určité vlastnosti. „Jedním z nejmajestátnějších, dožívajících se mnoho sto let, je dub. Proto ho Slované zasvětili hromovládný bohu Perunovi. Je nejposvátnějším stromem Slovanů, stejně jako u ostatních indoevropských národů. Imponuje svou silou, mohutností a tvrdostí dřeva. K dubům nosili lidé různé oběti, rolníci se pod nimi modlili k Perunovi a prosili ho o déšť. V osadách bez kostela se pod ním dokonce konaly církevní obřady,“ vysvětluje Nádaská.

Slované věřili, že ptáci, kteří sídlili v koruně dubu jsou duše jejich předků a listy se používaly na magické léčení nemocných. Čerstvé větvičky a květiny nesměly chybět na svatbách a pohřbech,“ dodala etnoložka.

Důležitým stromem pro Slovany je také lípa. „Byla zasvěcena bohyni Lade. Ctili ji jako ženskou složku. Využívali ji pro dobré dřevo, lýko a plody. Ve velkém se vysazovala koncem 18. století na podnět Josefa II. V rámci tehdejších protipožárních opatření. Pod košatými korunami líp se scházeli lidé k veselým slavnostem i vážným shromážděním. Připisovali jí i magickou moc v boji proti upírům a démonům. Také se věřilo, že do ní nikdy neudeří blesk,“ říká etnoložka.

Dřevo habru bylo jedno z nejtvrdších a nejvýhřevnějších. Dělali se z něj hole, násady, obuvnické kopyta. bylo po něm pojmenovaných mnoho obcí a osad. Nejvyššímu bohu, Perunovi, zasvětili Slované i lísky. Oříšky z ní měli kouzelnou moc učinit člověka nezranitelným. Dokázali uhasit oheň, odvrátit bouři a zastavit střelu v létě,“ vysvětluje Nádaská.

"Pod vrby se chodili na jaře česat dívky, aby měli dlouhé a bujné vlasy. Mimořádně ochrannou moc měli kvetoucí kočičky, které se nosily na Květnou neděli posvětit do kostela. Avšak důležitým stromem byl i jasan. Ten sázeli naši předkové před své domy, neboť věřili, že do jasanů neudierajú blesky, "jmenuje Nádaská.

Ale jablka byly také symbolem plodnosti, jelikož se spojovaly s rajským stromem. I třešně symbolizovaly lásku. Hruška chránila před blesky a používala se v magii. A mezi důležité ovocné stromy patřily ořechy, které byly posvátné. Vyschlý strom věštit smrt sedláka, který si měl z něho nechat vyrobit truhlu, protože v rakvi z jiného dřeva by neměl po smrti klid, dodává Nádaská.