O co jde? Český tisk uvádí, že za služby záchranek v Česku pojišťovny zaplatí zhruba 2,5 miliardy korun ročně a počet výjezdů každý rok roste. Zatímco v roce 2011 měly záchranky v Česku celkem 850 tisíc výjezdů, loni to bylo již 1,1 milionu. To je, zdá se, problém. Výjezdy sanitek prý nemají nic společného s nějakým rapidním nárůstem úrazovosti u nás.

Ministerstvo zdravotnictví se proto snaží přesvědčit vládu, aby simulant za projížďku sanitním vozem zaplatil. Žádnou novelu připravenou nemá, zdravotnický rezort ale s variantou placení za sanitku počítá v nové koncepci fungování primární péče.

Ministerští úředníci se mohou zaručit podporou poslance vládního hnutí ANO Milana Brázdila, který je lidově řečeno od fochu. „Pacient by například zaplatil předem tisíc korun, které mu budou vráceny v případě potvrzení, že se jednalo o nutnost urgentního ošetření a že následovala nutná hospitalizace,“ řekl novinářům bývalý šéf olomouckého územního odboru Zdravotnické záchranné služby Olomouckého kraje.

Jak tomu rozumí náš selský rozum? Pan poslanec asi navrhuje, aby u sebe v peněžence každý nosil „litříka“ na sanitku. Co kdyby náhodou jste při jízdě na kole měli nehodu, nebo se při vaření opařili horkou vodou. Bez peněz do sanitky nelez.

Nebo jde o cynismus? Lidé asi těžko mohou odhadnout, kdy je vhodné volat záchranku a kdy ne. Mravenčení v ruce je náhlá svalová reakce nebo závažnější symptom vyžadující rychlou pomoc? Nemocný bude třeba raději tiše trpět, jen aby nemusel saniťákovi platit. Odrazí se Brázdilova daň na úmrtnosti v České republice?

„Rozhodování o tom, co je nutný zásah a co nikoliv, je velmi složité. Pacienti obvykle nemají vystudovanou medicínu nebo zdravotnickou školu. Pro 80 procent pacientů navíc volají záchranku jiní lidé. Je po tom otázkou, kdo by ‚zbytečný‘ výjezd zaplatil,“ říká v komentáři pro Sputnik Soňa Marková, stínová ministryně zdravotnictví za KSČM.

Česká politička si myslí, že se u takzvaně nadbytečných výjezdů záchranné služby navíc v drtivé většině nejedná o úmyslné zneužívání, ale o situaci, kdy dotyčný prostě neví, jak postupovat. To říkají prý i sami záchranáři.

„Záchranná služba má být dle zákona rychle a snadno dostupná pro každého, kdo je v situaci závažného postižení zdraví nebo v přímém ohrožení života. Jistě, s tím se pojí i určitý počet volání záchranky k adřeným třískám a naraženým malíčkům, stejně jako nemálo případů opilců, kteří někam spadnou, kuřáků s akutními dýchacími obtížemi nebo obézních s infarktem,“ říká Marková.

Stínová ministryně zdravotnictví nabízí jiný recept, než je zavádění poplatků za jízdu sanitkou. Místo pokuty by se vláda měla snažit o osvětu.

„Řešení nespočívá ve zpoplatnění, ale v kvalitní práci dispečinku operačních středisek ZZS, ve větší dostupnosti lékařské služby první pomoci – pohotovosti, v rozšíření pracovní doby praktických lékařů a také v osvětě, kdy určitě volat 155. Tedy při bolesti na prsou, tlaku na hrudníku, při potížích s dýcháním, při poruše vědomí, v bezvědomí, při křečích, vážnějším úrazu, při otravě nebo náhodném požití léků a chemikálií. V neposlední řadě je důležité zabezpečení potřebných sociálních služeb nejen pro seniory, které jsou občas suplovány právě záchrankou, protože se o ně nemá kdo postarat,“ myslí si známá politička.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce