Jiří Weigl ji v článku nepřipisoval jí žádné špatné vlastnosti, jen konstatoval, že žádnou její vlastnost nikdo nezná, píše Zdeněk Lanz.

Je proto s podivem, že pana Vodvářku toto stanovisko vyprovokovalo až k napsání zcela neadekvátní reakce s názvem Jedovatá slina Institutu Václava Klause. Již větou „Pan Jiří Weigl, kancléř expresidenta Václava Klause, propůjčil své jméno dehonestacím ženy, která v červnu vystřídá dosavadní hlavu státu Slovenska Andreje Kisku“, poodhalil autor svou zřejmě jen obtížně skrývanou zášť vůči lidem z IVK.

Nešlo o žádnou dehonestaci, ani slinu, natož jedovatou.

Následná snaha pana Vodvářky o jakousi argumentaci však záhy končí větou „Ve slušné společnosti, kam dle zmíněného článku pana Weigla IVK rozhodně nepatří, se čeká na to, jak se daný člověk ve funkci projeví“.

Tímto konstatováním se autor článku „Jedovatá slina Institutu Václava Klause“ sám zařadil tam, kam se snažil natlačit IVK. Do společnosti neslušné.