K tématu se dle portálu vyjádřila například liberální poslankyně Natália Bláhová. Na její slova, ale také na nedělní diskusi na TA3, pak na sociální síti pohotově reagoval Rafael Rafaj. Bývalý poslanec NR SR uvádí, že mu Istanbulská úmluva připomíná kromě polského filmu Sexmise také počítačový virus.

„Proniká stažením (ratifikací) navenek zajímavého obsahu (řeší domácí násilí na ženách – kdo by ho odmítal?) do společnosti, přičemž obsahuje skryté ideologické viry, které postupně jako červi začnou ničit tradiční uspořádání společnosti a diktovat nová pravidla ideologické, feministické a rodové ideologie,“ uvedl a dodal, že bychom neměli zapomínat na to, že ideologie většinou končí autoritářským nebo totalitním režimem.

Istanbulská úmluva a dogma…

Článek III. v této úmluvě obsahuje dle Rafaje hned několik ideologických dogmat a premis. Úmluva se tak řídí především gender ideologií, ale jsou v ní i axiomy jiných ideologií. Právě proto je dle Rafaje z hlediska nařizování závazků vůči Slovenské republice takový dokument nepřijatelný.

Podle něj tak byl text úmluvy psán s ideologickými brýlemi, čímž byla opět liberálními fanatiky zneužita dobrá věc a záměr chránit ženy před domácím násilím.

„Liberální propagandisté této „úmluvy“ zatajují skutkovou podstatu, že se podle této úmluvy její opatření nevztahují pouze na ženy (matky, manželky, partnerky, exmanželky), ale také na jiné rodové a sexuální identity a statusy!“ píše Rafaj.

Trojský kůň této úmluvy

Rafaj poukazuje na to, že smluvní strany nemají zajistit jen nediskriminaci žen, ale všech, a to bez ohledu na pohlaví, rod, rasu, barvu pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, sexuální orientaci, genderovou identitu apod. Dle něj tak Článek V. (Státní závazky a náležitá péče) diktuje smluvním stranám, jak se mají řídit, což je v rozporu se slovenským prvním ústavním článkem.

Dále Istanbulská úmluva přikazuje, aby (smluvní) „státní orgány, státní zaměstnanci a úředníci, instituce a jiné orgány jednající jménem státu, jednali v souladu s tímto závazkem“. Rafaj si to tedy vykládá tak, aby se podřídili ideologickým premisím a prosazovali je ve společnosti a v praxi, což je nepřípustné. A tak každý, kdo obhajuje a prosazuje takové úmluvy a kdo by pro ně hlasoval, de facto porušuje ústavu SR.

Čerti už vystrkují růžky…

Rafaj zmiňuje také to, že Článek 9 Istanbulské úmluvy drží ochrannou ruku nad Sorosovým impériem, jelikož přikazuje smluvním státům „uznávat, podněcovat a podporovat na všech úrovních fungování relevantních a nevládních organizací a občanské společnosti.

Přes změny až k totalitě?

Bývalý poslanec NR SR uvádí, že Článek 12 (Všeobecné závazky) už ani netají jistou ideologickou nadstavbu. Zde mají státy přijmout „opatření za účelem podpory změn ve společenských a kulturních modelech chování žen a mužů“ s cílem odstranit předsudky, zvyky, tradice a všechny ostatní zvyklosti. Nařízení v článku 12 tak dle jeho mínění nadřazuje liberalismus nad tradiční hodnoty a vyzývá k boji proti konzervativním hodnotám.

„Máme tady jasné ideologické tažení, které se podobně jako svět nejhrozivější totality 20. století skrývá za propagandistické axiomy. Stejně jako se nacismus skrýval za ochranu národa a podobně jako se bolševici skrývali za boj proti buržoazii a za sociální práva (...),“ uvedl.

Stejný scénář

Dle Rafaje zde můžeme pozorovat až primitivní a jednoduchý scénář, který však zabírá i v politických kampaních (viz prezidentské volby). Dodává, že ideologičtí fanatici nedokáží diskutovat věcně, protože se opírají o víru v ideologická dogmata a na jakoukoliv kritiku reagují obviněními – opět iracionálními.

„Proto i během kritiky a diskusi o kontroverzním obsahu Istanbulské úmluvy nedokáží věcně argumentovat a oponovat, ale uchylují se k útočným nálepkám o stereotypech a konspiračních teoriích či „bublinách“, jak to převedla i soudružka Blahová v relaci TA3,“ uvedl.

Rafaj závěrem dodává, že Istanbulská úmluva je varovným příkladem zneužívání mezinárodní spolupráce a práva na prosazování toxických protikonzervativních ideologií do života a praxe států. Jde o trend sjednocovat přes mezinárodní organizace státy a sešněrovat národy a tradiční hodnoty do svěrací kazajky nových nebezpečných ideologií.