Nedávno byla pokřtěna kniha  To byl Arnošt Lustig a při té příležitosti hosté  vyprávěli i vtipy, které rád vyprávěl i skvělý spisovatel a také vypravěč Arnošt Lustig. Jsou i po letech vtipné a jako ten nejkratší i výstižné.

      Říká jednou Judith Kohnovi: "Prosím tě, můžeš si sednout vedle mě?"

"Co tak najednou?" odpovíd starý Kohn.

"Já se na tebe už nemůžu dívat."

     "Rabíne, máme s Naomi hlad," svěřoval se Izák.

"Musíte se víc snažit," zněla odpověď.

Znáte nejkratší židovský vtip?

      "Kohn horníkem."

   Přijde osmdesátiletý manželský pár k lékaři a stěžují si, že už se nemohou spolu milovat.

Lékař jim předá dvě pililky, zlatou a stříbrnou.

"Ta stříbrná je tady pro babičku a ta zlatá tady pro dědečka," řeknu s upozorněním, aby si ty pilulky nezaměnili, lékař.

Po čase se dědeček opět objeví u lékaře a ten si vzpomene na jemu předené pililky a zeptá se.

"Tak, co dědo. Jak jste si spolu užili po požití těch pilulek?"

"No nevím. Asi jsme je zaměnili. Protože babičce zdřevěněly nohy a mně se objevily na těle rány z první světové války."

   Sára se dívala na Malý vůz a zatahala maminku za ruku:

"Mami, podívej se, tam je Stern s malým vozem a kousek nád námi je velký Stern s velkým vozem."

Málo soustředěná maminka ji na to řekla: "Sára, to není žádný malý nebo velký Stern. To je Hugo Stern z 2. patra, ten ho má opravdu velký."