Marek Obrtel, podplukovník Armády České republiky, bývalý hlavní lékař 11. polní vojenské nemocnice v Afghánistánu, v roce 2014 na protest proti NATO, kterou nazval „zločineckou“, adresoval vládě otevřený dopis s tím, že vrací všechny ocenění NATO. V tu chvíli se rychle stal hlavním „antihrdinou“ českých médií.

Obrtel ve svém rozhovoru pro Sputnik dnes řekl, jak slaví tyto dvě výročí – 70. výročí NATO a 20. výročí českého členství v ní.

Obrtel: Já osobně to neoslavuji, protože já jsem doufal, teď to řeknu s nadsázkou, že by právě naše země mohla využít toho data 12. dubna, kdy uplyne 20 let od vstupu České republiky do aliance. My jsme teď měli takovou velikou šanci z ní vystoupit bez jakýchkoliv sankcí, zdůvodňování a procedur. Vlastně bychom tím ukončili jednu smutnou kapitolu českých dějin. Asi v tomhle duchu bych to viděl já. Samozřejmě jsem nebyl tak naivní, abych si myslel, že se to stane. Ale samozřejmě ta šance tady byla, a pokud by ti naši politici byli natolik odpovědní a sebekritičtí se zpětnou vazbou, tak nic jiného vlastně neměli udělat, než využít této příležitosti.

Proč jste nezměnil svůj názor po misi v Afghánistánu? Bojuje se tam přece proti teroristům.

Můj postoj asi znáte, takže to nemusím nějak příliš zdůrazňovat nebo opakovat. Já jsem to samozřejmě v době, kdy naše země do aliance vstupovala, bral tak, že vstupujeme do obranného paktu, který v podstatě nějakým způsobem bude dbát na bezpečnost občanů a zemí Evropy mimo jiné. Bohužel se tak nestalo. Já jsem to v průběhu své služby vojáka z povolání zjistil na vlastní kůži v misích, kterými jsem si prošel. Takže ten můj postoj k alianci, který je asi známý, je v tomhle smyslu tedy velmi negativní, protože, jak pořád tvrdím, jsme se stali pachateli mezinárodních zločinů. V první řadě to odnesl náš bratrský národ Srbska, který si to myslím od nás od Čechů vůbec nezasloužil, ale bohužel se tak stalo. To pro mě možná byly větší okamžiky prozření než samotná mise v Afghánistánu, kde se tedy takzvaně bojuje proti teroristům, které si v podstatě Západ vytvořil. Vybudoval si vlastně ty teroristické sítě tenkrát za jiným účelem, aby potom proti nim sám bojoval a opodstatnil své výboje na Blízký východ, do Libye a jiných zemí. Toto je můj osobní pohled. Já se tím samozřejmě netajím, celé ty roky to říkám otevřeně. Opět jsme u toho, že jedinou naší cestou by bylo z aliance vystoupit, protože nebylo to sice řečeno nahlas, ale když se jeden náš politik britského politika ptal, jestli by byli schopní v NATO dodržovat článek 1 Washingtonské smlouvy, to znamená, když to řeknu zkráceně, tak se tam říká jenom mír, mír, mír, všechno řešit mírem, mírovou cestou, mezinárodní politikou a podobně. Pokud to tak není, tak se potom samozřejmě dějí jiné věci. Tím se vlastně porušuje článek 1 Washingtonské smlouvy. Tak ten politik mu na to odpověděl: „Ale my bychom nebyli rádi, kdyby se dodržoval článek 1 Washingtonské smlouvy.“ Na což mu ten český politik řekl, že už tady chybí jen ty kamery, ty tam u toho právě

nebyly. Já si myslím, že toto je ten přístup západních mocností k alianci. Je to vlastně nástroj rozšiřování NATO na východ a v podstatě maskování mezinárodních zločinů, které páchají tím, že se ty zločiny páchají v koalici.

Co dnes ospravedlňuje existenci NATO? Varšavská smlouva už přece neexistuje…

Já si myslím, že za prvé není oprávněná a za druhé je úplně zbytečná. To jsou právě dvě roviny toho pohledu. Protože za prvé Varšavská smlouva, která vznikla v roce 1955, byla v podstatě po šesti letech reakcí na vznik Severoatlantické aliance, která vznikla v roce 1949. Byla to vlastně reakce na něco. A když Varšavská smlouva zanikla, mělo NATO podobným způsobem reagovat na její zánik tím, že by zaniklo rovněž. Jako nakonec kdysi bylo v plánu.  To je to opodstatnění.  Tento pakt určitě není opodstatněný. Navíc se z obranného paktu stal vysoce útočný spolek, který je agresivní a nebezpečný i pro mír a životy v Evropě. To si musíme také uvědomit, takže je zbytečný. A oprávněnost… Na to mám také dost vyhraněný názor, že dneska prostě největším smyslem aliance je, aby sloužila k zastrašování právě Ruska. NATO, které se skládá z 28 zemí, překračuje Rusko ať už je to v živé síle nebo technice. Prostě je to koalice mnoha zemí, takže tam samozřejmě ta početní převaha je. A někteří jestřábi z Washingtonu a podobně doufají, že tou silou Rusko zastraší, že se jim Rusko prodá a otevře. V podstatě se jim odevzdá, ale já doufám, že tohle ruský národ neudělá.

Nedávno jsme se dozvěděli, že NATO posílí svoji přítomnost v Černém moři. Bude doprovázet lodě Ukrajiny při průchodu Kerčkým průlivem. Rusko ale tyto vody považuje za své… Jak to může skončit?

To je samozřejmě otázka. Já se přesně nevyznám v těch mezinárodních pravidlech pro pobyt cizích lodí ve výsostných vodách jiného státu, tam si myslím, že snad nelze. A myslím, že Kerčský průliv je považovaný obecně za mezinárodní vody, pokud vím. Ale jak je to s přítomností vojenských lodí, které tam nemají základny, což se právě týká zejména těch amerických lodí, ta Ukrajina by asi měla určité právo se tam pohybovat. Ale ty americké lodě, tam už je to na pováženou. Myslím si, že to je jako při jiných druzích neotevřených střetů mezi Ruskem a NATO, kdy v podstatě první vojenský střet mezi NATO a Ruskem proběhl při sestřelu tureckou stíhačkou ruského Su-25 nad územím Sýrie. Tenkrát jsme vlastně byli svědky prvního napjatého řešení, kde to v podstatě Rusko až obdivuhodně ustálo.

Potom to vlastně bylo vypálení těch 70 raket ze Středozemního moře na Sýrii, to byla další akce, kde už jasně dostali na srozuměnou, že pokud by se podobná akce opakovala, tak dojde k odvetě. Takže si myslím, že teď bychom mohli být svědky něčeho třetího. Jaký by byl konec, to si teda neodvažuji odhadnout. Vždycky to přirovnávám k situaci, kdy jeden spolužák druhého píchne špendlíkem. Tak poprvé mu řekne, co blázníš? Když ho píchne po druhé, tak mu řekne, jestli je normální? A když ho píchne po padesáté, tak mu dá facku, že. Takže se obávám, že v té mezinárodní politice to může být podobné. A dopady…Tady je to těžké, je otázka, jak dlouho může Rusko trpět různé provokace, protože to bychom tady mohli ještě mluvit o letu MH-17, o chemických zbraních v Sýrii, o Skripalových a podobně. Já se obávám, že těch provokací už je tolik, že jednou ta sklenička musí přetéct. Ptáte se mě na důsledky, já je raději ani nedomýšlím. Myslím, že všichni víme, pokud by to přeteklo v nějaký globální střet, tak bychom asi měli co dělat s vlastní existencí, existencí Evropy a možná i planety. Ale bohužel taková je situace a doba“.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce