„Původním záměrem byla oficiální účast naší skupiny jako pozorovatelů,“ vysvětluje situaci v rozhovoru pro Sputnik zástupkyně nezávislého mediálního kanálu Raptor TV, publicistka Naděžda Mikulášková. „Včas byly podané všechny dokumenty k volební komisi do Kyjeva, a to ještě začátkem února. Nicméně těsně před konáním voleb nám bylo oznámeno, že volební komise nás jako oficiální pozorovatele zamítla, a to bez uvedení důvodů. Proto jsme zvolili tuto cestu. Naše skupina bude přenášet aktuální informace z jihu Ukrajiny, konkrétně z Oděsy. Na místě se k nám připojí další nezávislí novináři okolních států, abychom synchronně mohli podávat informace z Oděsy hned  do několika států EU. Ale hraje tam roli i to, že někteří novináři třeba z Německa nám odmítli, protože se vlastně bojí o své pracovní postavení.“

K rozhovoru se připojuje fotoreportér Roman Blaško za Halonoviny.cz.

Blaško: Vše probíhalo oficiálně přes českou ambasádu v Kyjevě. Proč naši žádost zamítli? Nejsme  v mainstreamu… Zdá se, že jsme označeni za proruské, což je teda nesmírně urážlivé a jaksi lidskofóbní, když to takhle řeknu. Označování a nálepkování má samozřejmě za důsledek, že jsme v tom mainstreamu nedůvěryhodní a prý neobjektivní. Ale jedním z hlavních smyslů naší cesty je, abychom vůbec u obyčejných občanů zjistili názory na prezidentské volby, na jednotlivé kandidáty a zároveň máme vytipované nějaké oblasti, které teda ještě nechci prozrazovat, chceme rekognoskovat právě ty oblasti řekněme rizikové. Pod rizikovými mám na mysli oblasti, kde lze předpokládat nějaké nátlakové akce nebo problémy, jako jsme třeba zažili při volbách v Novomoskovsku a Dněpropetrovské oblasti v roce 2014 při volbách do Nejvyšší rady.

Sledujete prezidentskou kampaň? Co si o ní myslíte?

Ano, pozorujeme a vidíme, že 90 % kandidátů je spíš prozápadních. Pak jsou tam místní, o kterých musíme něco zjistit. Například kandidát Oleksandr Vilkul – jeho strana mě v tom roce 2014 velmi zaujala. Je to opoziční blok, ale protože jsem se pohyboval i ve městě Krivoj Rog, kde působí a odkud pochází, i když je teď myslím v Charkově. Nicméně chci říct, že nevím, nakolik je to autentická opoziční kandidatura. Ale to ještě nemáme vyhodnocené, to je také jeden z úkolů, co bych chtěl vypozorovat.

Co by Česká republika měla očekávat od nového prezidenta Ukrajiny?

Já si osobně myslím, že ať to tady dopadne jakkoliv, tak se v podstatě jen přeformátují figury. Pořád tam hrají síly prozápadní, což jsem teda použil také nálepku, ale bohužel je to tak. Američané i Evropská unie mají tu tendenci, všichni víme, jak podporovali ten násilný převrat Majdan jako demokratický proces, který teda ve skutečnosti vůbec neprobíhal demokraticky. V tomto duchu to prostě pojede dál. Myslím si, že tam mezi nimi není žádný kandidát kromě toho Oleksandra Vilkula, který by mohl jaksi něco udělat – z Ukrajiny ne objekt, ale subjekt. Opoziční blok má výborný program, co si pamatuji. Měli tam ekonomickou reformu, takže to je můj kůň. Ale bohužel nevím, jestli to není jen pseudoopozice. Protože jestliže tam funguje zastrašování, což jsem osobně zažil, i dokonce jak zastrašovali Vilkula v Bruselu. Tak si myslím, že to nemá pozitivní výsledek.

Jaký kandidát má podle vás největší šanci na vítězství? Ten, který aspoň mluví o míru, nebo ten, který nabízí pokračování války?

Ono je to všechno v duchu populismu. Vím, že velký vliv na Julii Tymošenkovou má ukrajinský oligarcha  Ihor Kolomojský, také třeba na kandidáta Andreje Sadovského, toho jsem s ním také viděl. V podstatě jeho strana Svépomoc (Samopovich) je podporována Ihorem Kolomojským. Já jsem se s ním setkal i v Dněpropetrovsku. Byl jsem na jejich mítinku. Neoficiálně se ví, že Vladimíra Zelenského také podporuje. Jsou tam prozápadní síly. V tomto duchu se to odehrává. Už jen to, že nepolitická postava Zelenský, nevím nakolik je erudovaný politicky a ekonomicky, ale v podstatě je to jen taková tvář mediální, která má na sebe strhnout pozornost.  A tím se stane figurkou. Zelenský sice mluví o míru, ale tam je otázka nejen to, co říká, ale i kdo ho podporuje a jaké potom v budoucnosti budou kroky. Já to zatím chápu jako populismus, i když se mluví o míru.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce