Itálie uspořádala předsedovi ČLR Si Ťin-pchingovi královské přijetí, píše The New York Times. Čínský prezident přijel v pátek do prezidentského paláce v Římě za doprovodu jízdní kavalerie, což je  obvykle používáno v případě návštěvy královské osoby.

Před touto třídenní návštěvou udělala Itálie vše možné pro to, aby ekonomická supervelmoc slíbila poskytnutí několika miliard dolarů v podobě investic a obchodních smluv výměnou za účast Itálie ve velké iniciativě Pekingu Nová hedvábná stezka.

Ale právě ve chvíli, kdy panu Si a jeho choti zpíval u oběda serenády slavný operní pěvec Andrea Bocelli, sešli se v Bruselu hlavní vládní představitelé Francie, Německa a Evropské unie, aby posílili obranu kontinentu před tím, co považují za ekonomické útoky Číny.

Tento zjevný nesoulad mezi dvěma událostmi byl výraznou ukázkou rozporů a napětí v Evropě, která se ocitla v centru obchodní války mezi USA a Čínou, ve snaze najít vlastní orientaci a upevnit svoji moc v nebezpečné době, kdy dochází ke změně geopolitických aliancí a oslabení vlivu Washingtonu.

„Čína hraje na našich rozporech. Období evropské naivity skončilo,“ prohlásil v Bruselu francouzský prezident Emmanuel Macron.

Není ale snadné zastavit Peking v jeho úsilí o rozhádání evropských spojenců, píše autor článku. Itálie není zdaleka první země, která se stala ekonomickou partnerkou Číny v Evropě. Má ale zvláštní význam, poněvadž bude první členkou G7, jež kdysi dominovala ve světě, která se zúčastní velkého infrastrukturního projektu Číny Jeden pás, jedna cesta. Tohle všechno ukazuje, jak sílící Čína mění ekonomický a politický světový řád.

Obavy Evropy ohledně čínských investic zdaleka nejsou novým jevem, avšak stále rostoucím.

Evropské státy ve skutečnosti stále aktivněji vyslovují znepokojení ohledně toho, že Čína nepřišla do Evropy jako ekonomická partnerka, ale jako dobyvatelka.

Vedení EU vyslovilo také obavy ohledně toho, že zadlužená Itálie, kterou lákají sliby stovek milionů eur v podobě infrastrukturních investic, může padnout za oběť čínské strategii Rozděl a panuj. Kritici nazvali tuto dohodu dalším příkladem nebezpečné naivity a nekompetentnosti italské vlády.

Italské vedení ale tvrdí, že se není čeho bát. Řím se vyhne léčkám Pekingu, poněvadž italská legislativa zakazuje cizincům kontrolovat přístavy, jak se to stalo s přístavem Piraues v Řecku.

The New York Times ale píše, že kritici italské vlády mají za to, že podobné záruky nestačí.