Američtí molekulární biologové provedli experiment na myších bez genu APC, který má funkci hlavní „brzdy“ růstu buněk epitelu konečníku a jehož poškození, jak dokazuje klinická praxe, vede ke vzniku rakoviny při výskytu dalších onkogenních mutací v genomu.

Následkem absence tohoto genu se myši staly velmi citlivými vůči novým poškozením v DNA, což umožnilo vědcům prověřit, může-li fruktóza urychlit hromadění mutací v genomu střevních buněk. S tímto cílem rozdělili hlodavce do dvou skupin a začali napájet první z nich 25% roztokem kukuřičného sirupu.

Jeho množství bylo vypočítáno takovým způsobem, že myši nepřibíraly na váze, ale přitom jejich organismus obsahoval dost velkou koncentraci fruktózy. Během pozorování, jak rychle se vyvíjely nádory v jejich těle, a sledování změn v jejich metabolismu se vědci ujistili, že cukr skutečně přímo napomáhá vzniku rakoviny, a odhalili několik zajímavých věcí.

Za prvé se ukázalo, že i malé dávky fruktózy, ekvivalentní například jedné skleničce sladké vody, velmi negativně ovlivnily práci střeva a urychlily koncentraci mutací a růst rakovinových buněk. Následkem toho byl ke konci experimentu počet velkých a „nejvyvinutějších“ nádorů ve střevě přibližně 5-6krát vyšší než u hlodavců z druhé skupiny, kteří pili čistou vodu.

Kromě toho vědci zjistili, že rakovinové buňky cílevědomě vstřebávaly fruktózu a využívaly ji k syntéze různých mastných kyselin mimořádně důležitých k jejich růstu. Když byly zablokovány enzymy, které tento cukr štěpí, tempo množení rakovinových buněk se prudce snížilo.