„Když většinová společnost chce alespoň občas sama rozhodovat o svém osudu, tak jí to vládnoucí odepřou kvůli nedostatečnému vzdělání. Referendum? "Vyloučeno, necháte se zmanipulovat jen těmi špatnými." Přímá demokracie? "Ani náhodou. Chybí vám odborné znalosti“,“ píše mentor politické strany Realisté Petr Robejšek.

Politolog píše, že politická reprezentace chce rozhodovat o všech aspektech života, i těch lidí, kteří se zvládají uživit sami a umí si v životě poradit. To je v ostrém kontrastu s příběhem ekologické aktivistky Gréty Thunbergové, již politici svoji pozornost, na rozdíl od svých národů, věnují.

„20. srpna loňského roku začala šestnáctiletá Gréta Thunbergová každý pátek místo školy stávkovat před švédským parlamentem. Pravidelně o tom informovala mediální firma We Don’t Have Time. Její majitel Ingmar Rentzhog prohlásil, že dal Grétě k dispozici svoje kontakty. Jak uvidíme, tak byly zřejmě velmi vlivné. O Grétině přínosu pro jeho akciovku by se také dalo ledasco říci, ale to dnes nechci rozebírat. Zajímá mě pouze otázka, jak je možné, že šestnáctiletá dívka smí poučovat světovou elitu,“ myslí si analytik.

Robejšek následně rozebírá, jak se Gréta Thunbergová „vyšvihla“ z nenápadné mladé studentky na superstar během několika málo měsíců. Její příběh zatím vyvrcholil tím, že přednesla referát o klimatických změnách v na fóru v Davosu, jenž je považováno za přední událost kapitalistického světa. Od té doby ale absolvovala i schůzku s vedením Evropské unie.

Politolog Petr Robejšek se následně zamýšlí nad tím, jak je možné, že jí politici a příslušníci elit naslouchají.

„V Katovicích, Davosu a v Bruselu seděli v publiku právě ti, kteří odmítají brát vážně názory a přání normálních lidí, protože prý nejsou dost vzdělaní. Ale ty samé politické veličiny, které povyšují politiku na tajnou vědu, se nechají poučovat pubertující, autistickou dívkou, která jim jako v tranzu metá do tváře věty jako: Chci, abyste propadli panice. Náš dům hoří,“ píše zkušený analytik.

Politolog nevidí dostatečnou autoritu této dívky k tomu, aby mohla vystupovat jako seriózní osobnost určující politiku států a organizací.

„A tak se ptám znovu. Co je zdrojem autority této nemocné dívky? Jak to, že právě jí naslouchají členové světové elity, kteří se na obyčejné smrtelníky dívají shora?“ táže se Petr Robejšek.